Otočila jsem se k nim čelem v okamžiku, kdy jsem odložila pero, kterým jsem podepsala smlouvu.

„Svleč se.“

Tento rozkaz přišel od Caspiana. Přestože to řekl velmi klidným tónem, měla jsem pocit, jako by mi po těle lezl hmyz. Otřásla jsem se a strachy se mi rozšířily oči.

„Co? Nepodepsala jsi právě tu smlouvu? Proč pořád otálíš?“ Vane si založil ruce a sjel mě pohledem, zatímco tvář se mu zkřivila, provokujíc. „Měla jsi vědět, do čeho se dostáváš, když jsi tu smlouvu podepisovala, panenko. My rádi bolest. Možná sis to mohla přečíst, než jsi s tím souhlasila.“ Ukázal za mě na smlouvu, kterou jsem jen přelétla, když jsem uviděla první odstavec.

„Pří... Přímo tady?“ zakoktala jsem, naprosto vyděšená.

„Proč? Kde jinde bys to chtěla? Ve svém pokoji?“

Polkla jsem s vědomím, že má pravdu. Věděla jsem, do čeho jdu, když jsem tu smlouvu podepsala. Ačkoliv jsem na to nebyla připravená, neměla jsem na výběr. Svůj souhlas už jsem dala tím, že jsem ji podepsala.

Zhluboka jsem se nadechla, než jsem položila ruku na lem svého pola. Pomalu jsem ho zvedla nahoru a přetáhla přes hlavu. Cítila jsem se nesvá, když jsem na sobě ucítila jejich ohnivé pohledy. Připadalo mi, jako by se mě snažili očima svléknout donaha.

Šla jsem na kalhoty. O svou krajkovou podprsenku jsem se zatím nestarala, protože jsem si chtěla zachovat špetku důstojnosti, než se jim nadobro oddám. Zbavila jsem se kalhot, takže jsem zůstala jen ve sladěných kalhotkách a podprsence.

„Otoč se. Ukaž nám, co dostaneme,“ nařídil Vane. Založil si ruce a pozoroval mě. Přestože Caspian neřekl ani slovo, cítila jsem na sobě jeho horký pohled. Tyto oči jako by toho říkaly mnohem víc než Vaneova ústa.

Na třesoucích se nohou jsem se otočila, abych jim ukázala svá záda. Byla jsem neskutečně plachá a čekala jsem, až mi vytknou nějaké nedostatky. Kromě doby, kdy jsem žila v sirotčinci, jsem před někým nahá nebyla, alespoň ne jako dospělá.

Následovalo dlouhé, výrazné ticho. Bylo to příliš dlouhé a dělalo mě to nervózní. Kousala jsem se do spodního rtu, neříkala ani slovo a trpělivě čekala na jejich rozkaz.

„Není to tak zlé. Můžeš se otočit,“ nařídil Killian znovu.

Není to tak zlé? Zaťala jsem pěsti. Věděla jsem, že nejsem tak krásná jako ostatní dívky, ale to mu nedávalo právo na to, aby na mě použil ta slova.

Zprudka jsem se nadechla a pak udělala, co požadoval. Otočila jsem se k nim čelem a setřásla ze své tváře hněv. Byl to jen podepsaný obchod. Nezáleželo na tom, co mi říkají. Dokud jsem mohla získat informace o nich, nevadily by mi ani urážky.

„Zbav se i tohohle.“ Ukázal na mé kalhotky a podprsenku, jediný kousek látky, který střežil mou důstojnost. S nimi budu ničím.

Neudělala jsem okamžitě to, co přikázal. Pomalu jsem si rozepnula podprsenku. Má malá prsa se stala viditelnými. Jejich oči směřovaly tam, k mým světle hnědým dvorcům a růžovým bradavkám. Vaneovým očím jako by se při tom pohledu zablesklo, ale Caspian nijak nereagoval. Díval se na mě, jako bych byla strom, který stojí před ním.

Hodila jsem podprsenku na podlahu a přistoupila ke sundání kalhotek. Sehnula jsem se, abych je stáhla z nohou, než jsem se postavila, zcela nahá.

Vaneovy oči přelétly ke skvrnce blond chloupků na mém klíně a pak přikývl. Ačkoliv se neusmál, mohla jsem říct, že mě miluje nahou víc než tehdy, když jsem byla oblečená.

„Jsi ještě panna, že ano?“ Zeptal se náhle Alaric a překvapil mě svým tónem bez jakýchkoliv emocí.

Mráz mi přejel po zádech a cítila jsem, jak se mi stáhla kunda. Byla jen jedna věc o muži přede mnou, která mě doháněla k šílenství.

„Dostala jsi otázku!“ utrhl se Vane.

Z hrdla se mi vydralo vyjeknutí a zběsile jsem přikývla. Bylo trapné říkat mužům, jako jsou oni, že jste stále panna. Kdybych to byla věděla, našla bych si někoho, kdo by mě zbavil panenství ještě předtím, než jsem je navštívila.

„Vlez si na postel. Lehni si rovně na záda a roztáhni stehna,“ nařídil Vane, zatímco Alaric si založil ruce a vypadal znuděně.

Co se to k čertu může s těmi bratry dít? Jeden by si myslel, že se na mě vrhnou, jakmile se před nimi svléknu. Kdo by byl hádal, že budou bez emocí jako kus kamene?

Zpropadení bratři! Kdybych s nimi tu prokletou smlouvu nepodepsala, hodila bych jim tu složku do obličeje!

Naštvaná jsem se otočila a rázným krokem došla k posteli. Vylezla jsem na ni, jak mi nařídili, a lehla si na záda, než jsem pomalu roztáhla nohy. Pevně jsem zavřela oči, protože jsem nechtěla vidět ten znuděný výraz, který budou mít ve tváři, až se podívají na mou kundu.

Žádná žena by nikdy nechtěla být v takové situaci. Bolelo už jen na to pomyslet.

„Otevři oči, zajíčku,“ nařídil Vane. Jeho hlas nebyl tak lhostejný, jak zněl ještě před chvílí. Zněl ochraptěle.

Pomalu jsem otevřela oči. Očekávala jsem, že jejich tváře budou neutrální, bez jakékoliv reakce, ale to nebylo to, co jsem uviděla. Přestože se v jejich výrazech mnoho nezměnilo, poznala jsem, že se jim líbí, co vidí.

Své oči přikovali na mou kundu, jako by to byla nějaká pastva pro oči. Jejich modré oči se zcela proměnily. Nebylo to možné, to jsem věděla, ale změnily se na naprosto zlatavě jantarovou.

Šokovaná jsem je sledovala, příliš ohromená, než abych ze sebe vydala i jen jediné slovo. Dalo by se říct, že jsem zamrzla v čase, když jsem na ty muže zírala, jako by to byli mimozemšťané.

Vane si pomalu olízl rty. „Použij své prsty, abys roztáhla pysky své kundy. Chci vidět ty růžové okvětní lístky.“