Posadila jsem se rovně a s naléhavým výrazem ho sledovala. Snažila jsem se nedat najevo znepokojení z jeho slov, ale bylo těžké to skrýt. „O co jde?“ Můj hlas byl tichý, jako bych se snažila připravit na to, co mi hodlá říct. A taky že ano. Věděla jsem, že cokoli má na srdci, musí být vážné.

„Slib mi, že mě nejdřív vyslechneš.“

„Dokud nebudete tvrdit, že nejsem člověk, tak jsme v pohodě.“ Znovu js