Moji druhové naštěstí o tom proroctví, o kterém mluvil Solon, neřekli ani slovo. Věděli, že o tom nechci mluvit, a tak to nechali být a raději se chovali, jako by bylo všechno v pořádku, i když nebylo.

Sny nepolevovaly. Zpočátku to byla jen procházka lesem s mou starší verzí, o které jsem si uvědomila, že je moje matka. Čím víc se mi o ní zdálo, tím víc se zdálo, že se část mé paměti, která byla z