Odtáhla jsem se od polibku a zúžila na něj oči. „Co tím myslíš? Kdy jsi o tom se Solonem mluvil?“ Přimhouřila jsem rty a založila si ruce na prsou.

„Tím se nemusíš trápit.“ Caspian mě políbil na rty. „Najdeme způsob, jak to obejít. Měl jen starosti o dítě. Není se čeho bát.“

„Není se čeho bát, když –“

„Pššt.“ Políbil mě, spolkl moje stížnosti a znemožnil mi cokoli namítat.

Nebojsvovala jsem s tím.