Kapitola první: Lidé zkrátka nechtějí otevřít dveře a vejít přímo do živého natáčení porna.

A do prdele!

Můj maturitní ročník na Ironwood Preparatory vážně nemohl začít lépe. Teda ne.

Všechno šlo naprosto skvěle. Dokonce perfektně. Byla jsem o poznání méně nešikovná. Tím chci říct, že jsem ani jednou nezakopla o vzduch, což je u mě docela úctyhodný výkon.

No, až doteď.

S hrůzou jsem zírala na Biancu, jejíž celý outfit byl teď nasáklý mým pomerančovým džusem. Vlastně ani nevím, jak mi ta zpropadená krabice vyletěla z ruky a přistála jí přímo na hlavě, takže ji zmáčela od hlavy až k patě.

Celá jídelna ztichla a všichni na nás v očekávání blížícího se dramatu zírali. Ti lidi by si vážně měli najít vlastní život.

Bianca, mocichtivá královna mrch, mě probodávala pohledem. Zavyjela na mě. „Ty zkurvená děvko!“ zaječela a její pronikavý hlas se rozlehl od stěn jídelny.

Svým způsobem jsem byla vděčná, že to byla Bianca a ne Sloane, komu osud dopřál koupel v mém džusu. Sloane, samozvaná včelí královna Ironwood Preparatory, je totiž větší psychopatka než kdokoli, koho znám.

Než se na mě Bianca stihla vrhnout, dvoje ruce ji popadly za pas a odtáhly ji ode mě.

Julian se ze všech sil snažil zabránit Biance, aby mě poškrábala, za což jsem mu byla vděčná. S nehty dlouhými jako ty její by ze mě určitě dokázala sedřít kůži. Julian byl Biančin přítel, ačkoli co na ní viděl, šlo naprosto mimo mě. Byl to také bratr mé nejlepší kamarádky Felicity.

S Julianem jsme se znali celou věčnost, protože... no, ne že bychom si byli nějak blízcí nebo tak. Jen jsme spolu měli pár hodin.

A ne, nebyla jsem do něj zamilovaná. Jasně, byl roztomilý, měl oříškové oči, černé vlasy a ďolíčky na obou tvářích, ale nebyl to můj typ.

Bianca byla vždycky coura a ne, teď nijak nesoudím. Vyspala se snad s každým klukem na škole. Ale všechno se změnilo po jejích osmnáctých narozeninách, přesně v době, kdy se dala dohromady s Julianem. To bylo před sedmi měsíci a ona ze záhadného důvodu změnila své chování. Jako by se jednoho dne rozhodla, že už má střídání kluků dost a chce se usadit, a kdo by k tomu byl lepší než Julian, tichý a atraktivní kluk. Co přesně se změnilo, tím si pořád nejsem jistá.

Bianca se ke mně i k mým nejlepším kamarádkám chovala hnusně, co mi paměť sahá.

Jen nám neříkejte tři mušketýři. Cokoli, jen ne to!

„Copak se to tu děje?“ Aha! Ředitel Blackwood. Tenhle chlap měl vždycky dokonalé načasování. Jako by měl zabudovaný radar na probíhající teenagerská dramata.

„Hej, Bianco, kotě. Uklidni se,“ vrkal Julian Biance do ucha.

„Uklidnit se?! Jak se mám kurva uklidnit, když mě ta děvka schválně zlila?!“ zavrčela a ukázala na mě svým pěstěným prstem.

„Slovník, slečno Thorneová.“ Ředitel Blackwood Biancu zpražil pohledem.

„No tak, Bianco. Jsem si docela jistý, že to neudělala schválně.“ Julian se snažil situaci uklidnit.

Bianca se snažila vymanit z Julianova sevření. „Já tě zabiju,“ křičela. „Pusť mě, Juliane.“

Všichni měli vytažené mobily a celou scénu si natáčeli. Byla jsem si jistá, že než skončí pauza na oběd, bude to viset na všech sociálních sítích.

Už jsem zmínila, že nesnáším pozornost?!

A kde jsou vaše nejlepší kamarádky, když je potřebujete?!

Julian k Biance přitiskl pevněji a něco jí pošeptal do ucha. Ztuhla a tváře jí polil ruměnec. Zvláčněla mu v náručí a opřela se o něj. Netušila jsem, že má Julian nad Biancou takovou moc. Co jí vůbec řekl?

„Slečno Bianco Thorneová, ráčíte mi vysvětlit, co se tu stalo?“ Pan Blackwood se přesunul od vchodu do jídelny až k nám.

„Pane Blackwoode, tady Elara mě schválně zlila svým pomerančovým džusem.“

Měla jsem jejích obvinění až po krk. „Víš, Bianco, kdybych tě chtěla zlít schválně, nebylo by to mým pomerančovým džusem. V jídelně jsou k mání daleko nechutnější věci.“ Ušklíbla jsem se. A jako na povel to v jídelně zašumělo.

„Ty děvko...“ zahučela Bianca a znovu se na mě zkusila vrhnout.

„Prospělo by vám držet jazyk za zuby, slečno Thorneová. Jste stále na půdě školy!“ řekl ředitel Blackwood.

„Máš snad kurva krámy? Ani to nebyla dobrá stěra,“ uchechtla jsem se. Nikdy jsem neodmlouvala, co to do mě vjelo, a navíc přímo před ředitelem. A soudě podle výrazů ostatních studentů se ptali na to samé. Dokonce i Bianca vypadala zaskočeně.

„Dívky, dost!“ povzdechl si pan Blackwood. „Pane Juliane Mercere, navrhuji, abyste svou přítelkyni odvedl a pomohl jí převléknout se do něčeho suchého. A co se vás týče, slečno Elaro Sterlingová, vy tu spoušť, co jste způsobila, uklidíte.“

Uklidím tu spoušť, co jsem způsobila? Hádám, že to bych zvládla. Byla to jen trocha pomerančového džusu, co jsem mohla snadno setřít. Lepší ustoupit než se hádat s ředitelem a vykoledovat si školní trest.

„Dobře, pane řediteli Blackwoode.“ Neochotně jsem souhlasila.

„Výborně.“ Ředitel Blackwood nás obě obdařil výmluvným pohledem a odešel z jídelny.

Bianca se na mě úšklebně usmála, zvedla svůj tác a nechala ho spadnout na zem. „Ach, hádám, že teď budeš muset uklidit i můj nepořádek,“ vysmívala se mi až nechutně přeslazeným hlasem.

Celá její partička vstala od stolu a jedna po druhé všechny upustily své talíře a zasmály se. Páni, to se říká soudržnost.

Julian se na mě omluvně podíval a odtáhl Biancu pryč, ačkoli jsem si byla jistá, že mi toho chtěla říct mnohem víc.

Její parta roztleskávaček odkráčela z jídelny, boky se jim pohupovaly a sukně sotva zakrývaly zadky, přesně ve chvíli, kdy zazvonilo na konec obědové přestávky.

Ruce se mi sevřely v pěst. Prostě jsem nedokázala uvěřit, že to udělaly.

Nebyla jsem žádná puťka, ale jídelna už zela prázdnotou a nemyslela jsem si, že by mi ufňukané stěžování u pana Blackwooda k něčemu pomohlo.

Povzdechla jsem si a promnula si spánky. Já ty dvě, Felicity a Vivienne, zabiju, že mě tu nechaly samotnou a vyfasovaly školní trest za pozdní příchod.

Všichni už určitě mířili ke svým skříňkám a na vyučování, a já tu budu uklízet nepořádek, který jsem „údajně“ vytvořila. Mohla bych se na ten nepořádek od Biancy a jejích poskoků prostě vykašlat, ale nechtěla jsem jim dát další záminku, jak mě dostat do problémů a vysloužit mi trest.

Povzdechla jsem si a vyšla z jídelny. Místo abych šla na svou další hodinu, jak jsem chtěla, zamířila jsem ke komoře pro uklízeče.

Ke slavné uklízečské komoře, kde polovina cour na naší škole přišla o panenství.

Uvnitř už jsem dokonce slyšela hekání a sténání.

To je zase moje klika!

Nic překvapivého. Měli by sterilizovat každý centimetr čtvereční v té místnosti. Chudák pan školník, co se těch zásob musí denně dotýkat.

Spěchala jsem, abych stihla hodinu, tedy alespoň to, co z ní zbylo, a vážně mi bylo fuk, komu jsem zrovna překazila zadělávání na dítě.

Zhluboka jsem se nadechla, stiskla kliku a otevřela dveře. Uvnitř jsem našla Killiana Vance, jak si to rozdává se svou holkou týdne. Nebo dne. Nebo hodiny.

Killian Vance, ten nechutně pohledný školní proutník. Se zelenýma očima, jemně hnědými vlasy a výškou metr devadesát představoval sen každé holky. Jediný problém byl, že moc dobře věděl, jak zatraceně žhavý je, a plně toho využíval. O panenství s ním přišlo snad 80 % holek tady.

Naprosté klišé, zlobivý kluk, co se nikdy neusadí u jedné holky, zlomil srdce všem svým známostem na jednu noc a holky po něm i tak dál pálily.

A tempem, jakým to bral, jsem si byla jistá, že mu brzy dojdou holky na sex. Ale vlastně, nedaleko odtud byla ještě jedna střední, takže pochybuju, že si z toho dělal těžkou hlavu. Fuj.

Jo, a nenávidím ho. Šokující, že! Kéž by dokázal holky víc respektovat a nechoval se k nim jako k odpadu. Před dvěma lety se vyspal s mojí sestrou, když ona byla ve čtvrťáku a my ve druháku. Neměl ani tolik slušnosti, aby s ní ráno po sexu zůstal. Vlastně jak se mu vůbec povedlo sbalit čtvrťačku? Očividně pro vznešeného a mocného Vance není nic nemožné.

Killian se ani neobtěžoval zamknout dveře a ani si mě nevšimli. Haló, lidi prostě nechtějí otevřít dveře a narazit na živé natáčení porna.

Obětí tohoto týdne byla Claire Hollowayová, která měla být tou svatouškovskou šprtkou. Znovu opakuju, nikoho nesoudím, jen říkám, co vidím. Má Killianův šarm vůbec nějaké meze?! Očividně ne.

Jeho tělo bylo umělecké dílo, kdyby jen to jeho ego nebylo tak obrovské. Měl štíhlou a svalnatou postavu, jako by nedělal nic jiného, než zvedal činky. A viděla jsem i vyrýsované břišáky. Sype snad steroidy? Opravdu mohou mít sedmnáctiletí kluci takhle vytesaná těla?

Pořád do ní měl vražený péro a přirážel svými boky, a to ne zrovna něžně. Claire při každém přiražení slastně křičela a sténala. Záda měla prohnutá do oblouku a oči zavřené. Svíral jí zadek tak pevně, že jsem si byla jistá, že na něm bude mít otisky jeho rukou. Druhou rukou ji podpíral v kříži. Při každém přiražení se mu zpevnily břišní svaly. Měla jsem dokonalý výhled na Claiřino pozadí a byl to pohled, na který do konce života nezapomenu. Jsem z toho doslova nadosmrti traumatizovaná.

Na vteřinu jsem zapomněla, proč tam vlastně jsem, a představila si, jaké by to bylo držet se Killianových paží, když se zatínají, zatímco je ve mně a já slastně sténám.

Počkat, cože?

Zavrtěla jsem hlavou, abych ty myšlenky zapudila. Musela jsem ty zrádné děvkomony dostat pod kontrolu.

Sál jí prso, jako by z něj měl každou chvíli vytrysknout nápoj bohů. Kousl ji do už tak růžové bradavky, z čehož tak hlasitě zasténala, až jsem se bála, že to vyžene všechny ze tříd ven zkontrolovat, odkud ten zvuk vychází.

Zatraceně trapné.

Odkašlala jsem si, ale bez odezvy. Pořád na to vletěli jako králíci. Nechutné.

Odkašlala jsem si hlasitěji. Killian otevřel jedno oko a podíval se na mě. Její bradavku pořád nepouštěl.

Zvedl obočí, ale přirážet nepřestal.

Panebože!

„Já, um, si jen p-přišla pro n-nějaký čistící prostředky.“

Nepřestal, místo toho jen chytil Claire a obtočil si její nohy kolem pasu.

Tak jo?!

Claire byla stále ve své vlastní extázi. Myslím, že ani nevnímala, že obědová pauza skončila a že musí na vyučování.

Pustil její bradavku, zahučel a podíval se na mě. „Na co kurva čekáš? Vem si, co potřebuješ.“ A vrátil se k cucání jejího druhého prsa.

Skvělý! Fakt kurevsky skvělý!

Opatrně jsem vešla do už tak přecpané komory a popadla všechno, co jsem k vytření podlahy v jídelně potřebovala. Ani na okamžik nepřestali a já do nich několikrát vrazila. Uvažovala jsem, jestli už jsem se nenakazila nějakou pohlavní chorobou jen tím, že s Killianem Vancem dýchám vzduch v jedné místnosti.

Posbírala jsem si věci a celou dobu se snažila udržet od toho nadrženého párečku co největší odstup.

„Už vypadni. A zavři ty zpropadený dveře,“ zavrčel Killian.

Páni, Killian vážně nemohl být větší idiot.

Kdybych nebyla tak vyvedená z míry, vypálila bych na něj nějakou ostrou odpověď.

Místo toho jsem jen popadla úklidové prostředky a ty zpropadené dveře zavřela.

Jestli to vůbec bylo možné, Claiřino sténání zesílilo. Jak je proboha možné, že ji ještě nikdo neslyšel?

Pokud jsem si měla z Claiřina sténání něco vyvodit, teď už jsem asi chápala důvod, proč po něm ty holky tak toužily, i když je pak nechal na holičkách.

Při té myšlence jsem se oklepala.

Kluk, co vypadá jako řecký bůh a prcá jako řecký bůh.

Ach, jídelno, už jdu.

Můj život je beztak mnohem lepší než Killiana Vance. Teda ne.