Kapitola čtyřicátá devátá: „Tvrdí, že je moje, ale já tomu nevěřím.“

V mžiku byl Killian přede mnou a já vzhlížela do jeho zelených očí. Vypadaly utrápeně a několikrát mi přelétly po tváři.

Pevněji jsem sevřela peřinu u hrudníku, vědoma si blízkosti našich těl a toxického způsobu, jakým bychom na sebe mohli reagovat. To, že jsem byla pod prostěradlem nahá a on měl na sobě jen tenký ručník, tomu zr