„Už je vám lépe?“ zeptala se paní Mabelová, když přišla k místu, kde jsme s Natem seděli.

„Ano, už jsem v pořádku, děkuji,“ odpověděla jsem.

„To ráda slyším. Prosím, ráda bych si s vámi promluvila o samotě,“ řekla paní Mabelová.

„Dobře,“ odvětila jsem, věnovala Natovi pohled, vstala a následovala ji ven. Vedla mě do místnosti, která vypadala jako kancelář. Netušila jsem, že tu nějakou má.

„Posaďte