Genevieve pohladila svou kočku po srsti a pro sebe se usmála nad tím, že je jí konečně osmnáct let.

Podívala se na displej telefonu a uviděla svou fotku, na které stála vedle velmi pohledného kluka – byl to její přítel Dominic.

Chodili spolu už tři roky a dnešek byl dnem jejich třetího výročí.

Genevieve Dominica milovala a on ji také.

Genevieve se znovu usmála na svou kočku. Ta kočka byla symbolem jejího vztahu s Dominicem, protože jí ji daroval jako projev vděčnosti za to, že mu dala v životě šanci.

„Už se nemůžu dočkat, až ho dnes uvidím,“ zamumlala Genevieve.

Dominic byl posledních několik týdnů v zahraničí a dnes se měl vrátit.

Genevieveina matka nakoukla do pokoje s krásným úsměvem na tváři. „Všechno nejlepší k narozeninám, zlatíčko.“

Genevieve se na židli otočila, pravou rukou stále hladila kočku.

„Děkuju, mami.“

„Oba na tebe čekáme.“

„Dobře. Dej mi minutku.“

Matka se otočila a Genevieve slyšela, jak se zvuk jejích kroků postupně vzdaluje.

Položila kočku na zem. Ještě jednou se podívala na tapetu telefonu a pak vyšla z pokoje.

Genevieve byla jediným dítětem Beaumontových a pocházela z velmi prestižní rodiny. Žili v extrémně velkém a drahém domě plném personálu.

Genevievein otec byl generálním ředitelem známé celostátní společnosti.

Život byl pro Genevieve velmi snadný; vždy dostala vše, co potřebovala, a kdykoliv si o to řekla.

Pomalým krokem sešla po schodech do jídelny, kde na ni čekali matka s otcem.

„Dobré ráno, tati.“

Otec vzhlédl od novin, které držel v ruce, a usmál se na dceru. „Dobré ráno. Všechno nejlepší k narozeninám.“

„Děkuju, tati,“ odpověděla Genevieve a odsunula si židli.

Na jídelním stole byly připraveny mísy s vynikajícím jídlem.

Polovina tohoto jídla se běžně podávala každý den, ale protože měla Genevieve narozeniny, bylo ho dnes dvakrát tolik.

Před několika lety rodiče obvykle oslavu narozenin svého jediného dítěte přeháněli, ale jednou večer po obvyklém extravagantním večírku si Genevieve s rodiči sedla a vysvětlila jim, že by měli přestat utrácet peníze za její narozeniny a že by dala přednost jen chutnému jídlu v kruhu rodiny.

Rodiče jí přání splnili a od té doby slavila narozeniny jen s nimi.

„Konečně je naše holčička dospělá,“ rozplývala se matka.

Všichni jedli v tichosti a Genevieve se brzy z jídelny vytratila.

Šla do svého pokoje a dala kočce snídani.

O pár hodin později jí zavibroval telefon.

Byla to textová zpráva od Dominica.

Srdce se jí rozbušilo, když si zprávu četla.

Sejdeme se pod domkem na stromě.

Zářila na telefon a rychle se převlékla do něčeho krátkého a sexy.

„Kam jdeš?“ zeptala se matka, právě když se chystala vyjít z domu.

„Dominic je zpátky a chce mě vidět.“

„Dobře. Pozdravuj ho ode mě.“

Genevieve se uchechtla. „Budu.“

Spěšně vyběhla z domu a zamířila k domku na stromě.

Tento konkrétní domek na stromě, kde si s ní Dominic domluvil schůzku, byl místem plným krásných příběhů, které spolu prožili.

Bylo to místo, kde se jako děti poprvé setkali. Bylo to místo, kde ji Dominic požádal o chození. Bylo to místo, kde mu dala svou odpověď. Bylo to místo, kde jí daroval tu rozkošnou kočku. V tom stejném domku na stromě proběhl i jejich první polibek.

Teď už se tam téměř nescházeli, ale když jí Dominic napsal, aby tam přišla, musel pro ni naplánovat něco velkolepého.

Genevieve byla brzy pod stromem a čekala, až odněkud vyskočí nějací její přátelé a vykřiknou: „Všechno nejlepší, Genevieve!“

Snažila se připravit na překvapení, ale nic nepřicházelo.

Stála tam už patnáct minut a čekala, až se Dominic objeví.

Dominic nikdy předtím na žádné rande nepřišel pozdě, takže jeho zpoždění začalo Genevieve trochu znepokojovat.

Po třiceti minutách čekání se Dominic konečně objevil.

Genevieve se rozzářila, když ho viděla přicházet.

Rozběhla se k němu a pevně ho objala.

Byl pryč víc než měsíc a jí se po něm tak hrozně stýskalo.

Dominic jí objetí neoplatil a ani se při pohledu na ni nezasmál.

Odtáhla se a ustaraně se na něj podívala. Cítila, že s ním není něco v pořádku.

„Co se děje, zlato? Proč vypadáš tak sklesle?“ zeptala se ustaraně. „Stalo se něco cestou zpátky?“

„Ne, Genevieve,“ odpověděl Dominic. „Jak ses měla?“

„Dobře, ale ty vypadáš smutně. Jsi si jistý, že se nic neděje?“

Dominic si těžce povzdechl. „Rozejděme se.“

Genevieve šokem svraštila obočí. Zamávala rukama ve vzduchu a jeho slova se snažila přejít smíchem. „To si děláš srandu, že jo?“

Dominicův obličej byl vážný. „Ne, Genevieve, myslím to vážně.“

Genevieve se při pohledu na něj sevřelo srdce. Dominic nežertoval; myslel to, co právě řekl, naprosto vážně a toto zjištění ji málem srazilo k zemi.

Dívala se na něj a snažila se mu domluvit. Snažila se přijít na to, proč by se s ní chtěl najednou rozejít, ale nenapadal ji jediný pádný důvod.

Než odcestoval, byli v nejlepším vztahu a po celou dobu jeho pobytu v zahraničí si psali a volali.

„Proč?“ zeptala se Genevieve. Snažila se potlačit slzy, které se jí draly do očí.

Dominic pokrčil rameny. „Už necítím tu jiskru, kterou jsem k tobě dřív cítil.“

Genevieve nevěřícně vydechla. „Odkdy?“

„Posledních pár měsíců,“ odpověděl Dominic.

Genevieve si povzdechla. Slzy, které se snažila zadržet, nakonec stekly po tváři a ona už se nedokázala ovládnout.

„Co jsem udělala špatně?“ vzlykala Genevieve.

„Nic. Omlouvám se.“

Genevieve přikývla. „Snažím se to pochopit, ale nevidím jediný rozumný důvod, proč se se mnou chceš rozejít.“

„Moc mě to mrzí.“

„Líbí se ti někdo jiný?“

Dominic mlčel.

„Kdo je to?“ zeptala se Genevieve hlasem plným žárlivosti.

Dominic si povzdechl.

Genevieve ho vztekle udeřila do hrudi. „Je to někdo, koho znám? Cože? Znám ji?“

Dominic přikývl.

„Kdo?! Kdo?!“

„Genevieve, na tom teď opravdu nezáleží.“

„Víš vůbec, co je dneska za den?“ zaplakala Genevieve.

Dominic zmateně svraštil čelo.

Genevieve si povzdechla, zavrtěla hlavou a otřela si slzy. „Někdo jako ty za mé slzy nestojí.“