Začala odcházet, a jak šla, její život se jí přímo před očima začal hroutit.

Kráčela pomalu a doufala, že ji Dominic najednou přitáhne zpět a řekne jí, že to všechno byl jen žert, ale on to neudělal.

Genevieve trvalo téměř dvě hodiny, než se dostala domů, a jediné, co chtěla, bylo jít rovnou do pokoje a vyplakat se. Jakmile však otevřela dveře, uslyšela z kuchyně hlasy.

Otřela si slzy a zamířila ke dveřím do kuchyně.

Zevnitř se ozval hlas: „Genevieve byla vybrána jako jedna z Ďáblových služebnic!“

Genevieve se šokem vytřeštily oči a okamžitě zapomněla na svůj rozpadlý vztah.

Srdce jí bušilo až v krku a ona se vrhla ke dveřím. Nemohla se přece přeslechnout, že ne?

Ona? Jedna z vyvolených služebnic pro Ďábla?

Vešla do kuchyně a uviděla tátu, mámu a Silase.

Všichni seděli kolem jídelního stolu.

Silas byl generálním ředitelem jiné prosperující společnosti. Byl to nelítostný muž, který by udělal cokoli, aby dostal to, co chtěl.

„O čem to mluvíte?“ zeptal se Genevievein otec Silase.

Když Genevieve vstoupila do kuchyně, otec i matka k ní vzhlédli, ale lord Silas ne.

„Slyšel jsi správně, Arthure, ale zopakuji to. Tvá dcera Genevieve byla vybrána jako jedna z Ďáblových služebnic.“

Jakmile Genevieve tu větu uslyšela znovu, srdce se jí sevřelo. Všechno v ní ztuhlo a ústa se jí otevřela v naprostém zděšení.

Matka k ní přiběhla a snažila se ji udržet na nohou.

To, že se s ní Dominic rozešel, už pro ni nebyla tak špatná zpráva. Ve skutečnosti to byla skvělá zpráva ve srovnání s tím, co se právě dozvěděla.

Ona!? Jedna z Ďáblových vyvolených služebnic!?

Genevieve klesla čelist ještě víc.

Byla bledá jako stěna.

Podívala se na Silase, který jí od chvíle, kdy vstoupila do kuchyně, nevěnoval ani jediný pohled.

Jestliže Silas byl nelítostný, Ďábel byl krutý.

Jestliže Silas byl netvor, pak Ďábel byl démon.

Jestliže Silas byl noční můra, Ďábel byl stvořitelem oné noční můry.

Jinými slovy, ať už byl Silas jakýkoliv, Ďábel byl tisíckrát horší.

O Ďáblovi se říkalo, že je samotná smrt, protože podle toho, co Genevieve slyšela, nikdo z lidí, kteří Ďábla spatřili poté, co uzavřel bránu svého hradu, nevyšel ven živý.

Genevieve zatajila dech. Přála si se z téhle děsivé noční můry probudit.

„Genevieve,“ zavolala její matka. „No tak, vstaň.“

Genevieve se podívala na matku. Rty se jí chvěly. „Mami, co to říká? Tak co to říká?“

Matka si povzdechla. Věnovala své dceři lítostivý pohled. „Nejdřív vstaň.“

Genevieve se pomalu postavila na nohy. Pořád ještě šokem těžce dýchala.

„Co se to tu děje?“ zeptal se zmateně Genevievein otec.

Silas si podrážděně povzdechl. „Jeho brána byla otevřena a my ho musíme potěšit, než nás všechny pozabíjí.“

Genevieve zavrávorala. „Cože!?“

Srdce jí bušilo tisíckrát rychleji než v momentě, kdy tu šokující novinu slyšela poprvé.

Snažila se si představit, jak asi Ďábel osobně vypadá, a všechny obrazy, které se jí vybavovaly, byly tak děsivé, že se musela v představách zastavit.

Zhluboka se nadechla a vydechla.

„Pokud nás nezabije to, že tam pošleme naše dívky, tak co potom?“ zeptal se Genevievein otec.

„Snaž se mě pochopit, Arthure. Ďábel je pomstychtivější než kdy dřív. Pokud to neuděláme, mohl by přijít a zničit každého z nás.“

„Přestaň se mě snažit zaplést do toho, co se stalo před patnácti lety. Já jsem v tom nebyl zapletený.“

„Nezáleží na tom, jestli jsi v tom, co se stalo před patnácti lety, byl zapletený, nebo ne, protože jakmile vyjde z té brány, zničí mě, tebe i všechny ostatní, aniž by se nás na cokoli ptal.“

Podle toho, co Genevieve v průběhu let slyšela, byla Ďáblova rodina nejmocnější rodinou v zemi; nezáleželo na tom, kdo jste, ať už prezident nebo guvernér, museli jste je žádat o svolení, než jste mohli cokoli udělat.

Ďábel prý otrávil celou svou rodinu – následkem toho zemřeli jeho rodiče, sourozenci i další příbuzní.

Po té události Ďábel také zabil všechny lidi, kteří pro jeho rodiče pracovali, a vztekle uzavřel bránu hradu, čímž se před všemi izoloval.

Silas a další vlivní lidé se začali bát, že Ďábel půjde i po nich, ale uklidnili se, když se dozvěděli, že se na hradě zavřel.

„Proč nenajmeme nějaké jiné dívky? Nejsem pro to, abychom mu posílali naše dcery.“

„Naše dcery jsou jediné, které nás v této situaci mohou zachránit.“

Genevieve si těžce povzdechla a sebrala odvahu. Přistoupila k jídelnímu stolu a podívala se na Silase. Nebyla připravená odejít do domu nějakého vraha a stát se jeho služebnicí.

Nebyla připravená zemřít.

„Já nejdu.“

Silas k ní toho dne poprvé vzhlédl. Jeho oči byly chladné a hněvivé. „Nežádám tě o svolení, a nežádám o něj ani tvého otce. Moje přítomnost zde je jen formalita.“

Zvedl se a tyčil se nad všemi v místnosti. „Budu ji očekávat na úpatí hory zítra ráno.“

Genevieve se zhroutila. Podívala se na otce a hledala u něj pomoc.

Otec sklopil smutně zrak a pak si povzdechl.

Zvuk Silasových kroků utichl v dálce.

Genevieve po bledých tvářích stékaly slzy.

Matka se podívala na otce. Také ji trápilo, co se děje, ale věděla, že její manžel s tím nemůže nic udělat, protože Silas byl desetkrát mocnější a bohatší než on. Přesto se pokusila na něj promluvit. „Arthure...“

„S tímhle nemůžu nic dělat,“ přerušil ji Genevievein otec. „Připrav se na odjezd zítra brzy ráno.“

Otec vstal.

Genevieve na něj s pláčem zavolala: „Tati... prosím... já nechci jít... on mě zabije...“