Ria se probudila za povědomého kvílení sirén a vzdáleného hluku rušného velkoměsta, který naplňoval přeplněnou ulici pod ní. Přetočila se na záda, povzdechla si a promnula si zaspalé oči. Líně šmátrala po peřině a hledala svůj telefon, až ho po minutě přece jen nahmatala. Zkontrolovala čas a s úlevou zjistila, že se pro jednou skutečně probudila ještě před zazvoněním budíku.

V duchu si prošla denní harmonogram a propočítávala, kolik času jí zbývá na přípravu, než před její budovou zastaví šéfův řidič, aby ji vyzvedl. Ani po třech letech práce pro Vane Dynamics si na tenhle způsob dojíždění do práce stále nezvykla. Bylo to však nezbytné. Vzhledem k objemu práce, kterou na ni šéf denně hrnul, potřebovali odvoz oba dva. Vlastnit v takovém městě osobní auto zkrátka nebylo praktické.

Vstala z postele, chvíli se protahovala a pak se dopotácela k zatemňovacím závěsům, které zakrývaly obrovské okno na protější stěně pokoje. Roztáhla je a pokochala se výhledem ze svého bytu ve třináctém patře. Bez ohledu na to, jak moc práce jí šéf nakládal, nebo jak naprosto nesnesitelné bylo s ním po většinu času pracovat, Aria byla za takový výhled vždycky vděčná.

S drobným úsměvem na rtech si pospíšila dát rychlou sprchu. Jakmile skončila, omotala si kolem těla ručník a přešla k šatníku, aby si vybrala oblečení. Rozhodla se pro černý kalhotový kostým, bílou košili na knoflíčky a pár červených lodiček na podpatku. Outfit doplnila průsvitnými silonkovými ponožkami.

Jakmile se Aria oblékla, zamířila zpět do koupelny a nanesla si přiměřenou vrstvu make-upu. Vlasy si natočila do volných vln a pak si vyčistila zuby. Ještě jednou se na sebe letmo podívala do zrcadla, opustila koupelnu a vzala si z komody svou aktovku.

Konečně si přepnula telefon do tichého režimu a ten okamžitě zazvonil. Přesně tak jako každé ráno za poslední tři roky.

"Dobré ráno, pane," řekla Aria s co největší dávkou radostného elánu, jakou v sobě dokázala ve středu ráno posbírat.

"Potřebuju nový telefon," ozvala se úsečná odpověď jejího šéfa.

Vůbec ji nepřekvapilo, že jí slušný pozdrav neoplatil. Povzdechla si a donutila se zůstat trpělivá.

"Kupovala jsem vám nový telefon teprve minulý týden, pane," připomněla mu skrz mírně zatnuté zuby.

"Co to s tím má kurva společnýho? Potřebuju novej," odsekl jí šéf netrpělivě.

Polkla a promnula si kořen nosu. Zdálo se, že má zase jednu ze svých nálad. Byl vždycky strohý a neustále netrpělivý, ale občas to uměl hnát do naprostého extrému. V takové dny jí nezbývalo nic jiného, než se držet zuby nehty a zvládat jeho výkyvy nálad s co největší grácií.

"Dnes mezi dvanáctou a třetí máme v jednáních pauzu, tou dobou vám pro ten telefon dojdu," oznámila šéfovi, zatímco zavírala a zamykala vchodové dveře. "Bennett už je tady. Budu v kanceláři každou chvíli s-"

"Doufám, že s mým čajem. Dohlédněte na to, ať ho tentokrát nelouhují déle než tři minuty, Ario," přerušil ji šéf ledovým, ostrým hlasem.

Och, dnes měl opravdovou náladu. Zvládala to v pohodě. Aria už na to byla víc než zvyklá. Ale bylo jí líto každého nicnetušícího stážisty, který by měl to neštěstí a dnes se jejímu šéfovi připletl do cesty.

Nebylo žádným tajemstvím, že míra fluktuace ve Vane Security byla v poslední době pozoruhodně vysoká, a to obzvlášť. Nemalou vinu na tom nesl sám šéf a jeho... nu, jeho naprostá neschopnost vést s kýmkoliv jedinou slušnou konverzaci.

Callum Vane byl podle všeho kretén. Vlastně hajzl. Od založení své společnosti před sedmi lety vystřídal už patnáct asistentů. Zvláštní bylo, že ona se držela, navzdory jeho otevřenému nepřátelství vůči téměř každému člověku.

Dělala pro něj úplně všechno. Od vyzvedávání z čistírny, přes vedení účetnictví, až po sjednávání schůzek a plánování návštěv u lékaře... Byla doslova Callumovým záchranným lanem pro většinu věcí. Někdy to bylo přinejmenším zdrcující. Ale zatímco Callum většinu lidí děsil, jí až tolik nevadil. Tam, kde se ostatní uráželi, když se Callum choval prakticky jako robot disponující pouhými dvěma emocemi ve svém arzenálu: Naštvaný a ještě naštvanější, ona si to nikdy nebrala osobně. A Aria se nikdy neptala, proč je takový, jaký je. Ačkoliv byla napůl přesvědčená, že se zkrátka narodil jako věčný mrzout.

Aria brala lidi takové, jací byli, a Callum nebyl výjimkou. Takže i když se často musela kousat do jazyka při absurdních požadavcích, které na ni šéf denně chrlil, věděla také, jak s ním mluvit. Věděla, jak funguje, a věděla, kam se nemá pouštět, aby zabránila vzniku události jaderných rozměrů. Tedy většinou. Když měl nevyzpytatelnější náladu než v jiné dny, bylo trochu složitější odhadnout jeho další krok.

"Dohlédnu na to. Ještě něco, pane?" zeptala se Aria Calluma a mezitím otevřela vchodové dveře svého bytového domu. Rychle našla Bennetta, přesně tam, kde býval vždycky. Elegantní černé SUV, se kterým jezdil, nešlo přehlédnout. Vyčnívalo jako pěst na oko v moři žlutých taxíků, kterými se hemžily ulice velkoměsta.

"Je ta schůzka s Desmondem ohledně akcií dneska, nebo zítra?" zeptal se Callum s otráveným povzdechem.

Aria nastoupila na zadní sedadlo auta s tichým poděkováním Bennettovi, a pak oddálila telefon od ucha a pohotově si ho dala na hlasitý odposlech. Otevřela si kalendář, aby se mohla podívat do rozvrhu.

"Je to dnes ve čtyři hodiny," oznámila Callumovi a zapnula si bezpečnostní pás, zatímco Bennett na předním sedadle udělal to samé. Zařadil se do provozu a zamířil k prodejně kávy, kam chodila každé ráno. Bylo to jedno z posledních míst na Callumově seznamu podniků, které mu nevařily čaj "úplně blbě". Nebyla si jistá, co si počne, až, nebo spíš nevyhnutelně jakmile, usoudí, že i tenhle podnik je k ničemu.

"Kurva. Jsem z těch každotýdenních schůzek k smrti unavenej," zaslechla z reproduktoru telefonu Callumovo brblání.

Jelikož neviděl, že to dělá, dopřála si Aria tu satisfakci a při jeho slovech protočila panenky. "Pane, víte, že akcie v posledních několika měsících prudce klesají. Musíme vymyslet postup, jak tu situaci napravit. Novináři se-"

"Novináři? Nerozesmívej mě, Ario. Víš moc dobře, že je mi úplně u prdele, co si o mně novináři myslí," vyštěkl na ni Callum.

Aria potlačila povzdech. "Tomu rozumím. Ale to, že je vám jedno, co si o vás myslí, neznamená, že průměrný člověk sdílí váš názor na žurnalistiku," připomněla svému šéfovi jemně.

Callum vypustil z úst řetězec úctyhodných nadávek a ona tiše poslouchala. Takhle s ním v poslední době probíhaly podobné konverzace vždycky, a to už od chvíle, co akcie Vane Corp. začaly svůj vytrvalý pád. Jakmile jí do ucha dovyprávěl všechny své oblíbené vulgarismy, bez dalšího slova zavěsil.

Zamkla si telefon a zastrčila ho do boční kapsy aktovky. Zavřela oči, promnula si spánky a nutila se najít aspoň střípek trpělivosti, aby vůbec zvládla ten den, co ji čekal.

"Měla byste si do kafe přidat extra dávku espressa," navrhl jí přátelsky Bennett při pohledu do zpětného zrcátka.

Ari se beze stopy humoru zasmála. "Nemyslím si, že to dneska bude stačit, Bennette," přiznala se zavrtěním hlavy.

Bennett soucitně přikývl a o pár minut později zastavil u obrubníku nedaleko kavárny. Vystoupila z auta a vešla dovnitř. Objednala si své obvyklé kafe, přičemž upustila od extra dávky espressa, a pak poprosila o Callumovu objednávku.

Ari pečlivě sledovala, jak baristka připravuje Callumův černý čaj, a počítala, jak dlouho se louhuje. Netušila, jak Callum pozná, jestli se jeho čaj louhoval příliš dlouho nebo ne, ale vždycky to poznal. A byla to vždycky ona, kdo slízl tu hlavní vlnu jeho naštvání, když mu ho připravili špatně. Dneska neměla náladu řešit následky, a tak baristku dál bedlivě pozorovala. Ari se ujistila, že do něj nepřidali ani kapku mléka nebo špetku cukru, pak za nápoje zaplatila a zamířila zpět k Bennettovi.

"Jak dokážeš přežít den bez kafe, Bennette?" zeptala se šéfova řidiče už poněkolikáté. Bennettovi už táhlo na padesát, ale byl v naprosto bezchybné kondici a pořád mu zbývala většina vlasů.

Bennett se na předním sedadle uchechtl. "Gumoví červíci," odpověděl jí s potutelným úsměvem.

Překvapeně zvedla obočí. "To je vlastně fantastické," zasmála se a zhluboka se napila kávy. Hruď se jí naplnila teplem a ona se okamžitě cítila o něco víc jako člověk.