O pět minut později auto vjíždělo do obrovských podzemních garáží pod kolosální celoskleněnou budovou, která byla ústředím Vane Corp. Bennett zaparkoval vedle několika dalších standardně vydaných černých SUV a pak vypnul motor.

Vešla s ním dovnitř, než musel konečně zamířit k bezpečnostní kanceláři a ona k výtahu, který ji měl vyvézt nahoru do nejvyššího patra budovy.

"Děkuju, Bennette," řekla a zamávala mu.

Bennett se na ni usmál. "Nenech se jím dneska moc komandovat, Ari," připomněl jí.

Povzdechla si a přikývla. "Rozhodně ne."

Ještě jednou se na něj usmála, než došla k výtahu a cestou slušně pozdravila dnešní recepční. Vůbec ji nepřekvapilo, že to byl zase někdo, koho nepoznávala. Míra fluktuace zaměstnanců se koneckonců podepisovala na všech odděleních.

O několik minut později už Ari vycházela do povědomého nejvyššího patra, ve kterém sídlili nejrůznější vedoucí pracovníci Vane Corp. Prošla kolem Desmondovy kanceláře a všimla si, že zrovna telefonuje. Kývla na něj a pak pokračovala v cestě. V tomhle patře budovy byl vždycky relativní klid. Callum to tak vyžadoval.

Jediný zvuk, který slyšela, bylo klapání jejích podpatků o leštěnou plovoucí podlahu pod jejíma nohama. Někdy ji až znepokojovalo, jak bez života se tahle část společnosti zdála být, ale už si na to víceméně zvykla.

Došla do své kanceláře na konci chodby a na chvíli se zastavila, aby si na stůl odložila kávu a vedle ní svou aktovku. Věděla, že na ni čeká milion e-mailů, které musí projít, ale také věděla, že Callumův čaj by mezitím vychladl, a to nemohla dovolit.

Vyšla ze své kanceláře s jeho čajem v ruce a pokračovala do vedlejších dveří. Neobtěžovala se s klepáním, to už nedělala nikdy. Callum věděl, že v tuhle denní dobu to bude ona. Strčila do těžkých dubových dveří a vešla dovnitř.

Callum přecházel před oknem s telefonem u ucha a s jednou rukou v kapse dokonale střiženého tmavě modrého obleku. Přešla k židli před jeho stolem, položila jeho čaj před počítač a posadila se. Oprřela se, překřížila si nohy a očima sledovala Callumovu chůzi.

Pořád takhle přecházel. A o to víc, když měl náladu, v jaké se zdál být dneska.

"Není moje vina, že zkurvení paparazzové neznají hranice. Nebudu platit náhradu za ten jejich podělanej foťák," vyštěkl Callum do telefonu.

Ari přesně věděla, o jakém incidentu mluví. Před několika dny, když odcházel z pracovní večeře, rozbil další fotoaparát. Byla tam s ním a byla zřejmě jediným důvodem, proč nastoupil do přistaveného auta, aniž by způsobil ještě větší poprask. Za Callumovu bezohlednost se hluboce omluvila a poukázala na skutečnost, že ho naprosto znechucuje, když ho někdo takovým způsobem fotí, ale zdálo se, že společnost, pro kterou fotograf pracoval, nemá o zdvořilosti zájem. Popravdě jim to ani nemohla mít za zlé.

Bez ohledu na to, kolikrát se ona nebo Desmond snažili Callumovi vysvětlit, že věci jako tisk a paparazzi budou součástí jeho každodenního života, když je neuvěřitelně mladým generálním ředitelem multimiliardové společnosti, nikdy se k němu zdálo se to nedostalo. Raději se tvářil, že se ho ten nedostatek soukromí osobně dotýká, a na ni zbylo, aby sbírala střepy Callumova veřejného obrazu po každém jeho výstupu.

Na dveře Callumovy kanceláře se ozvalo zaklepání a v malé škvíře, kterou vytvořili, se objevila tvář jejího nejdůvěrnějšího přítele. Ari se přikrčila, když si všimla, že na ni Callum vrhl nebezpečný pohled, než se otočil zpět k přecházení a dívání se ven.

Pochopila nápovědu, rychle vstala ze židle a vyprovodila dotyčného ven, zpět na chodbu. Tiše za sebou zavřela dveře a otočila se, aby se podívala na svého kamaráda.

"Dneska má náladu, Juliane. Je tohle ten nový prototyp?" zeptala se s odkazem na malý přístroj v Julianových rukách.

Julian protočil panenky. "On má podělanou náladu neustále. Nechápu, jak můžeš ty jeho sračky snášet. S Milou si myslíme-"

Umlčela ho tím, že mu přitiskla ruku na ústa. Ari se musela trochu natáhnout, aby mu dosáhla na obličej, protože byl o tolik vyšší než ona, ale zvládla to v pohodě.

"Juliane, zmlkni," varovala ho sladce. "Nezajímá mě, co si ty nebo tvoje přítelkyně myslíte o mojí práci, to přece víš," připomněla Julianovi už posté.

Julian si odfrkl a jeho teplý dech jí pokryl dlaň. Vyplázl jazyk a olízl ji. Vypískla a ucukla rukou.

"Jsi nechutný," zanaříkala a oklepala si ruku.

"Radši si umyj ruce, než půjdeš zpátky tam dovnitř. Jako by měl na tyhle bacily zatracenej detektor."

Julian se oklepal a jeho hnědé vlasy mu na chvíli spadly do očí.

"V tom máš pravdu," ustoupila neochotně. "Ale je tohle ten nový prototyp?" naléhala.

Julian přikývl. "To skutečně je. Říkám mu ,Nightfall 2.0‘," sdělil jí pyšně.

"Měl jsi ho mít hotový už minulý týden, Ari," připomněla Julianovi.

Ovinile se na ni usmál. "Bylo trochu složitější ho naprogramovat, než jsme já nebo Jasper předpokládali," přiznal nervózně.

Chápavě přikývla, i když vlastně vůbec netušila, jak takové programování funguje. "Dobře, podržím tě, kdyby Callum začal vyšilovat," slíbila mu.

My o vlku, nebo v tomhle případě jen o jejich šéfovi, a dveře jeho kanceláře se v tu chvíli rozletěly dokořán. Vteřinu si ji měřil, než svůj zúžený pohled obrátil na Juliana.

"Vidale, ten prototyp jsi mi měl odevzdat už minulý týden," pronesl Callum tiše.

Ari si všimla, jak Julianovi zčervenaly špičky uší. "Já vím, pane. Mně i Jasperovi je to líto. Bylo těžké dotáhnout to programování k dokonalosti. Ale nakonec jsme to zvládli. Nepochybuji, že starosta tohle u policie zavede bez sebemenších problémů," řekl Julian Callumovi a dělal, co mohl, aby zněl sebejistě.

Sledovala svého šéfa, jak mu to v hlavě šrotuje. Jeho ocelově šedé oči byly nečitelné, jako obvykle. Jeho ostré rysy v tu chvíli nevypadaly ani příliš naštvaně, ani laskavě. Černé vlasy z ofiny mu padaly do očí a jeho normálně plné rty byly stažené do úzké linky.

"Velmi dobře. Spusťte ještě jedno kolo diagnostiky a do dnešního večera mi pošlete kompletní zprávy," řekl úsečně.

Julianovi s viditelnou úlevou klesla ramena o několik centimetrů. "Spolehněte se," vydechl. Na okamžik se podíval na Ari. "Večer na skleničku?" zeptal se.

Usmála se na něj. "Dneska večer máme pozdní pracovní večeři. Ale v pátek jsem celá tvoje," slíbila.

Protočil panenky, ale neodvážil se udělat jakoukoli uštěpačnou poznámku přímo před Callumem.

"Takže uvidíme se později," řekl, otočil se a zamířil zpátky k výtahu.

"Pokud jsi skončila se socializací," prohlásil Callum bez výrazu a gestem jí naznačil, aby vstoupila do jeho kanceláře.

Ari spolkla kousavou odpověď, místo toho vešla dovnitř a přešla ke své obvyklé židli před jeho stolem. Callum si přešel sednout do své nadměrně velké černé kožené kancelářské židle za stolem. V duchu si už poněkolikáté poznamenala, jak malý vypadal, když v takové židli seděl. Ale i když v tom obrovském křesle působil drobněji, jeho dominantní přítomnost si vynucovala nezpochybnitelný respekt. Na tu energii, kterou ze sebe neustále vyzařoval, už byla zvyklá, ale stejně ji to občas překvapilo.

"Harmonogram?" zeptal se Callum chladně. Přiložil si čaj ke rtům a trochu se napil. "Není to zlé," poznamenal.

Ari si s úlevou povzdechla. Zatím nebude muset hledat novou kavárnu, za což byla víc než ráda.

Odkašlala si a vzala do ruky tablet, který obvykle nechávala na Callumově stole. "Za půl hodiny máte schůzku s Vanguard Systems. Stále chtějí, abyste se rozhodl využít jejich technologii pro to nové vydání kamery v domovním zvonku." Přejela očima v rozvrhu o kousek níž. "Máme volný oběd a pak máte ve dvě hodiny konferenční hovor s Evanderem Blackwoodem. Je to generální ředitel Aurelius Dynamics. To je ten, co se vás pořád snaží přesvědčit, abyste si s ním zahrál golf. Chce také, abyste použil jeho design pro ty stealth drony pro armádu," dokončila Ari a zvedla k němu oči, aby viděla jeho reakci.

Callum si odfrkl. "Proč bych kurva hrál golf? To je definice bohatejch chlapů, co tam postávají, promenádují se s ptákama v ruce a chlubí se svými úspěchy." Zamračil se na něco neurčitého, než si dal další doušek čaje.

Ari souhlasně přikývla. Callum byl ledacos, ale nikdy se veřejně nechvástal svými penězi. O jeho zázemí před Vane Security neměla ani ponětí, s výjimkou těch několika málo informací v jeho firemním životopise. Měla však silný dojem, že Callum s největší pravděpodobností nepochází z bohatých poměrů. Ta aura kolem něj v žádném případě nekřičela "staré peníze".

"Potřebuju, abys kontaktovala Seraphinu. Asi budu potřebovat právníka, co by se postaral o tyhle poslední novinářský sračky," informoval ji Callum.

Sledovala, jak si v zoufalství promnul kořen nosu, a všimla si tmavých kruhů pod jeho očima.

"Vy jste si nebral ty prášky na spaní?" zeptala se Ari a mezitím si zapsala připomínku, aby zavolala Callumově právničce. Věděla, že se advokátce nebude líbit, když se jí tak brzy zase ozve, ale Callumova povaha v poslední době přesahovala všechny meze.

Callum po ní střelil pohledem. "Vůbec nijak mi na tu mojí nespavost nepomáhají," řekl přísně.

Ari si povzdechla. "Bral jste je déle než jednu nebo dvě noci?" zeptala se se zdviženým obočím.

Callumův pohled ještě víc ztvrdl, a to jí stačilo jako odpověď.

"Nebudou fungovat, pokud je nebudete brát pravidelně, pane," připomněla mu.

Znechuceně zamlaskal. "Slez mi kurva ze zad," zavrčel.

Ari pokrčila rameny. "Jak myslíte," a znovu pohlédla do rozvrhu, který držela v rukou. "Kromě toho máme tu schůzku o akciích s Desmondem a pak večeři s Brooksem. Budete mě tam potřebovat?" zeptala se Calluma zvědavě.

Callum si povzdechl a přikývl. "Ten starej dědek tě má rád a je snazší se s ním bavit, když nejsem celou dobu středobodem konverzace já," vysvětlil.

Sáhl do kapsy a posunul k ní svůj telefon. Letmo se na něj podívala a zaregistrovala tu těžce popraskanou obrazovku.

"Co se stalo tentokrát?" zeptala se ho a dělala vše pro to, aby nezněla příliš otráveně. Callum v poslední době zničil strašně moc telefonů.

"Zasranej Pinnacle," odpověděl Callum úsečně.

Ari tentokrát s protočením očí nebojovala. "Myslela jsem, že jsme vám já a Desmond řekli, abyste tam už nelezl. Nesmíte se hádat s trolly, pane," pokárala ho.

Callum se na ni zamračil. "Jdi do prdele. Jsou nesnesitelní," zamumlal zahořkle.

Lehce se zasmála. "Jsou to skoro vždycky jen děti, pane," připomněla mu. "Jen se nudí, a vy jste koneckonců slavný. Lidé často zapomínají, že za tou veřejnou maskou, kterou ukazujete světu, jste jen člověk. Ve vašem případě to za zavřenými dveřmi pravděpodobně o moc jiné nebude, ale to oni s jistotou neví," vysvětlila s pokrčením ramen.

"Když chce někdo poukazovat na mou výšku, nebo na podobný zbytečný sračky, je mi to jedno. Ale jakmile někdo začne říkat, že mám se svými drony postranní úmysly, tak to nesnesu," řekl jí Callum, se sklopenýma očima a temným tónem v hlase.

Ari soucitně přikývla. "Rozumím. Ale reagovat tak, jak reagujete vy, je přesně to, co chtějí," řekla mu upřímně.

Callum protočil panenky. "Vypadni, dokud tě nebudu potřebovat, Ari," řekl a mávl rukou ke dveřím.

Nijak rychle se zvedla ze židle a beze slova odešla.

Callum nerad mluvil o svých osobních pocitech a ona na něj nikdy netlačila. Byla to jedna z mnoha příčin, proč ve Vane Corp. vydržela tak dlouho, tím si byla jistá.