„Můžeme někomu zavolat, zlatíčko?“ zeptala se zdravotní sestra Elary, když vešla do pokoje.

Elara zavrtěla hlavou. „Ne... volala jsem rodičům. Měla by tu být za pár hodin. Nejsem si jistá, jestli už nasedla do letadla,“ přiznala.

Sestra se na ni na okamžik smutně podívala, než se rychle vzpamatovala. „Dobrá tedy. Pojďme vás uložit a ujistit se, že máte pohodlí.“

Přikývla a přikrčila se, když přišla další kontrakce. Přerývaně se nadechla a zastavila se. Bolest ji donutila se předklonit a sestra k ní přispěchala, aby ji podepřela, dokud kontrakce neodezní.

„Pomohu vám se převléknout a pak se podíváme, jak na tom jste, ano?“ ujistila ji.

„Děkuji.“

Sestra jí pomohla svléknout těhotenské kalhoty na jógu a mikinu a oblékla ji do nemocniční košile, která se zavazovala vpředu. Bohudík jí zadek nekoukal ven, jak si představovala.

Její břicho se vzdouvalo a bylo plně odhalené, ale když ji tvrdě zasáhla další kontrakce, bylo jí to úplně jedno. Sestra jí pomohla na nemocniční lůžko a přes břicho jí obepnula elastický pás. Téměř okamžitě uslyšela v malém monitoru vedle své hlavy tlukot srdce dítěte.

Sestra jí prohmatala břicho. „Víte, co to bude?“ zeptala se.

Elara zavrtěla hlavou. „Nechtěla jsem to vědět. Chci se se svým dítětem setkat a nechat se překvapit.“

Sestra se uchechtla. „To zní jako zábava. Osobně miluji, když můžu rodičům oznámit pohlaví a vidět jejich upřímnou reakci.“ Oči se jí rozšířily a zarazila se, když si uvědomila, co právě řekla. Elaře jí bylo tak líto, že se rozhodla té ženě pomoci zbavit se pocitu viny.

„Nedělejte si starosti, s otcem nejsme v kontaktu. A takhle je to lepší,“ řekla s malým úsměvem. Byl smutný, ale bezděčně se tam objevil.

Sestra chápavě přikývla. Za ty roky už viděla hodně. „Dobře, zlatíčko. Můžete pokrčit kolena a položit nohy do podpěr?“

Elara udělala, o co ji sestra požádala, a trhla sebou, když ji žena dole vyšetřovala. Zhluboka dýchala, jak ji to naučily online kurzy. Elo se snažila skrýt, jak moc je vyděšená. Rodila. Bude mít dítě a neměla tušení, jak ho vychová, když k tomu má tak stresující práci. Nebylo to tak, že by u sebe měla pyšného partnera, který by jí při porodu pomáhal a říkal jí, jak skvěle si vede. Ne, když ucítila, že má časté kontrakce, odjela do nemocnice sama.

Už koupila postýlku, autosedačku a nějaké pleny a oblečení, ale to bylo vše. Neměla žádnou oslavu pro miminko a nevytvořila si žádný seznam dárků. Stejně by jí je neměl kdo koupit. Neměla žádné přátele kromě svého milého souseda, ten byl ale pracovně velmi vytížený. Nemohla po sousedovi žádat, aby jí dělal společnost, že ne?

Většina jejích kolegů v práci na ni pohlížela se soucitem. ‚Chudák holka. Nemůžeme po ní chtít, aby chodila na večírky... je v tom.‘ Zajít si na skleničku po stresujícím pracovním dni bylo naprosto běžné, ale Elo nemohla pít vůbec.

Rodiče jí nic nedali, protože nevěděli, že je těhotná, dokud jim to ráno nezavolala, aby jim oznámila, že začala rodit. Strašně se styděla, a jak čas plynul, prostě předstírala, že je s ní všechno v naprostém pořádku. Ale teď se sama měla stát matkou a své dítě už prostě tajit nemohla.

„Zlatíčko, jste otevřená na šest centimetrů a děložní hrdlo je z osmdesáti procent zašlé. Může to jít poměrně rychle, nebo pomalu. Ale pokud chcete epidurál, měli bychom ho píchnout brzy.“

Elara zavrtěla hlavou. „Ne. Chci to zvládnout bez něj.“

„Jistě.“ Sestra se usmála.

Několik dalších hodin ubíhalo pomalu. Bez léků jí bolest z každé kontrakce drásala tělo. Sténala a v duchu nadávala, už cítila potřebu tlačit. Potřebovala už dostat to dítě ze sebe ven, už tak přenášela dva týdny.

Její lékař nonšalantně napochodoval dovnitř. Měl na sobě chirurgický oblek a dezinfikoval si ruce. Nakonec se usadil mezi jejíma nohama a konečně ji nechal tlačit.

Trápila se třicet minut, než dole něco ucítila. Jak moc to bolelo, tak okamžité uvolnění tlaku ji donutilo úlevou vzlyknout.

„Je to chlapec,“ řekla sestra a široce se usmála.

„Chlapec?“ zašeptala.

Položila jí to maličké na hruď a Elo zírala. Chlapeček byl vrásčitý a krvavý, celý pokrytý bílým mazem, ale byl to ten naprosto nejdokonalejší malý mimozemšťan, jakého kdy viděla.

„Půjdu malého Vanceho očistit, zatímco porodíte placentu. Také musíme něco zašít, ano? Hned malého Vanceho přinesu zpátky.“

„Zašít?“ zakňourala.

Lékař se na ni podíval a poplácal ji po vnitřní straně kolene. „Vaše dítě bylo veliké a způsobilo vám ošklivou trhlinu.“

Elo nevěděla, jak zareagovat. „Tak to nechám na vás. Postarejte se, abych byla jako nová a těsná, jasné?“ zažertovala napůl. Přitom se cítila naprosto bídně.

„Spolehněte se, slečno Vanceová,“ odpověděl okamžitě s uchechtnutím lékař. Ten tón stačil k tomu, aby poznala, že se ji snaží uklidnit.

Elo se opřela a ucítila další kontrakce. Bylo jí to jedno, protože už měla syna. Měl poctivých devět liber.

O hodinu později ležela na nemocničním lůžku a dveřmi se vřítila její matka. Přes rameno měla přehozenou malou tašku a v ruce kytici.

„Tak moc mě to mrzí, Elo. Let měl zpoždění kvůli jednomu otravnému cestujícímu. Zaplatila jsem fůru peněz, abych do nemocnice dorazila co nejrychleji, moc mě to mrzí, zlatíčko...“

Elo se na matku usmála, když její zrak padl na ten malý uzlíček radosti v náručí její dcery. Tiše přistoupila a zahleděla se na něj. Elo odhrnula modrou přikrývku z tvářičky dítěte, aby si ho matka mohla lépe prohlédnout.

„Krásné dítě,“ povzdechla si Elina matka. „I když jsem naštvaná, že jsem se to dozvěděla až teď, nebudu tě před tvým synem kárat.“

„Zachráněna malým andílkem,“ zavtipkovala Elo.

„Andílkem, to ano. Ale ne zas tak malým.“ Její matka zaváhala. „Jsi v pořádku?“

„Jen trhlina. Budu v pořádku,“ ujistila ji Elo.

„Jak se jmenuje?“ zašeptala.

„Leo Vance.“

Její matka zalapala po dechu. Loretta věděla, že jméno jejího vnuka bylo vybráno s hlubokým významem. Poklepala na prstík malého Lea a chlapec se ho okamžitě chytil. Starší ženě stekla po tváři slza a věnovala jí slzavý úsměv.

„Vítej v rodině, maličký. Nikdy nedopustíme, abys trpěl.“

Elara zatvrdila své srdce. Bez ohledu na to, kdo byl Leův otec... bez ohledu na to, jak byl mocný nebo jak málo se o ni zajímal, nedovolí mu, aby jejímu chlapečkovi ublížil.