„Elo?“ zavolal její jméno známý hlas. „Elaro Vanceová? Panebože! Tomu nemůžu uvěřit.“

Elo se prudce otočila, než stihla své tělo zastavit, a žaludek se jí sevřel. Cítila, jak se jí srdce zběsile rozbušilo, až ho slyšela tepat v uších. Dlouhé, štíhlé ruce jí obemknuly ramena a stiskly je. Elo zadržela dech a její vlastní ruce jí zůstaly bezvládně viset podél těla.

„Říkala jsem si, jestli tě ještě někdy uvidím. Věděla jsem, že jsi dostala práci v Chicagu, ale bylo mi jasné, že se jednoho dne budeš muset vrátit do New Yorku. Našla sis novou práci?“ zeptala se Phoebe nadšeně, naprosto si neuvědomujíc, jak ztuhle a nepříjemně se Elo cítí.

‚Musím odtud zmizet,‘ pomyslela si Elo naléhavě.

„Ne. Převeleli mě sem.“ Víc ze sebe po těch slovech nedostala. Bála se, aby nevyzradila nějaké informace.

„To je úžasné. Líbilo se ti v Chicagu? Já jsem pár let zůstala v Los Angeles a nedávno jsem se vrátila. Prostředí v Los Angeles je přesně to, co mám ráda.“

Elara se nervózně rozhlédla kolem sebe a přemýšlela, kde je její matka a Leo. Byla zpátky v New Yorku teprve dva týdny a zrovna si našla byt, do kterého se měla přestěhovat. Její současná firma jí stěhování zaplatila, nechala ji bydlet v luxusním hotelu a zajistila dopravu a náklady i pro její rodinu, aby se mohla plně soustředit na rychlé dokončení své práce. Do kanceláře se ještě nepodívala, ale práce z hotelu byla uvolňující.

Její rodiče byli tak nadšení, že se budou stěhovat s ní. Brzy po Leově narození se zhostili role prarodičů, ale Eliny lži a tajnosti jí jen tak neprošly. Po pořádném vyhubování jim zbyly jen výčitky, že se se svým drahocenným vnukem nemohli vídat tak často, jak by si přáli. Zato si však neustále volali přes video.

Když se Leo narodil, vzala si pár měsíců volna, než se vrátila do práce. Bylo požehnáním, že společnost měla přímo v areálu denní péči o děti pro zaměstnance na plný úvazek. Omezila svou pracovní dobu a pracovala pouze ve všední dny. Její práce jí navíc umožňovala vzít si Lea do kanceláře, pokud by se ve školce něco stalo.

Její soused a nejlepší kamarád Adrian sice ze zjištění, že čeká dítě, trochu vyšiloval, ale pak ji podporoval... natolik, nakolik mohl sedmadvacetiletý svobodný muž podporovat. Adrian si Lea zamiloval téměř okamžitě. Proto byl strýček Adrian obrovskou součástí jejich života a ti dva kluci se bez sebe prostě neobešli.

„Takže, co tady děláš, Phoebe?“ Nikdy nečekala, že by ještě někdy viděla Phoebe nebo kohokoli ze společnosti Blackwood Holdings. Phoebino náhlé objevení Elaru úplně vyvedlo z míry. Jaká byla pravděpodobnost, že v betonové džungli, jakou byl New York, tak rychle narazí na někoho, koho zná?

Phoebe svraštila obočí a zdálo se, že ji její otázka zmátla. „No, taky tě moc ráda vidím, Elo.“

Elara si povzdechla. „Já ne... jen jsem prostě nečekala, že tě uvidím. Jak dlouho to je? Tři roky?“ Elo věděla naprosto přesně, jak dlouho to bylo, bezmála na den, ale nepotřebovala to říkat nahlas.

Phoebe si předtím, než promluvila, zastrčila pramen vlasů za ucho. „Víš, snažila jsem se tě kontaktovat potom, co jsi dala výpověď. Zkoušela jsem tvůj e-mail i telefonní číslo... ale nic neprošlo.“

Elo v předstíraném překvapení zalapala po dechu. „Vážně?“ Elo ještě chvíli komunikovala, než si změnila e-mailovou adresu a telefonní číslo. Tělem jí projela vlna viny.

Phoebe Daltonová byla její nejlepší kamarádkou téměř čtyři roky, než s ní přerušila kontakt. Jakmile Elo zjistila, že je těhotná, Phoebe ze svého života úplně odstřihla.

„Zkoušela jsem to rok, než mi to někdo zvedl a začal na mě křičet. Řekli mi, že ten, koho se snažím sehnat, si nepřeje, abych ho našla. Dokonce jsem zkoušela volat i některým tvým přátelům z vysoké, ale všichni měli stejné číslo jako já.“

„Aha.“

To byla vskutku přesvědčivá odpověď.

Phoebe na ni dál zírala s povytaženým obočím. Věděla, že tu něco nehraje. „Nedostala jsi žádnou z mých zpráv?“

„Můj telefon byl napaden hackery a všechny mé údaje byly zkompromitovány. Mluvila jsem s operátorem a oni mi vydali nové číslo a zbytek vyčistili. Od té doby jsem ani nekontrolovala svůj e-mail... Úplně jsem na něj zapomněla.“

Phoebe si povzdechla. „Opravdu jsi mi chyběla, Elo. Kéž bys mi byla zavolala.“

Elo si zachovala klid. „Taky jsi mi chyběla. Jenže jsem neměla na nikoho číslo a v nové práci to bylo tak hektické. Vzdala jsem se snahy udržovat s lidmi kontakt.“

Teď už si Elara jen potřebovala najít nějakou výmluvu, aby se mohla vytratit—

„Mamiííí!“ uslyšela volat Lea.

Její klid se okamžitě vytratil. Nestyhla ani zareagovat, když zeza rohu vyšla její matka s Leem na boku. Oba se culili a Elo si nemohla pomoct a oplatila jim úsměv, než si uvědomila, v jak zlé situaci se ocitla.

„Mami... babička mě nechala jet na vozíku!“

Elařiny oči se rozšířily dokořán jako podšálky. Matka se s ní střetla pohledem a úsměv jí povadl. Vyčetla z Eliných očí strach. Elara koutkem oka pohlédla na Phoebe. Phoebe měla přimhouřené oči, hlavu nakloněnou na stranu a zírala na malého Lea.

„Sakra—“

Leo se zprudka nadechl. „Mami, babička řekla ‚sakra‘!“ div nevykřikl. Věděl, že to jsou jediné chvíle, kdy může používat dospělácká slova. A taky toho plně využíval.

„Elo?“

„Ach, to je jedna z tvých kolegyň?“ zeptala se Elina matka.

Elo přikývla. „To je Phoebe. Byla sekretářkou generálního ředitele a mou blízkou kamarádkou, když jsem pracovala ve společnosti Blackwood Holdings.“

„Dobrý den, paní Vanceová,“ zazněl Phoebin hlas, který byl téměř jen šepotem.

„Já vezmu... vezmu Lea... ven.“ Matčina slova se vytratila do ztracena, Elara rychle přikývla a sledovala, jak ti dva uhánějí ze dveří.

„Elaro?“ Phoebe byla stále velmi tichá.