Nepamatovala jsem si, že bych se včera opila. Dala jsem si jen jeden drink. Jak by mohl jeden ovocný koktejl způsobit takovou třeštící bolest hlavy? Zhluboka jsem se nadechla a na měkké posteli se otočila doprava, jenže jsem do něčeho narazila.

Ne, do někoho!

Jediné, co se mi z minulé noci dařilo vybavit, bylo to, že jsem byla na Julianově narozeninové oslavě. Byl to snoubenec mé nevlastní sestry. Byla to obrovská party s mnoha hosty. S kým jsem nakonec odešla?

Srdce mi začalo prudce bít, protože se mi v hlavě nevybavovaly žádné vzpomínky na včerejšek. Podívala jsem se dolů a zjistila, že jsem úplně nahá. Do prdele! Kdo byl ten cizinec, se kterým jsem se vyspala? Rychle jsem se na posteli posadila a tělo si zakryla prostěradlem. Topila jsem se v hanbě. Nikdy jsem nebyla ten typ holky, co se opije a vyspí se s někým cizím.

Cizinec vedle mě zamručel a trochu se zavrtěl. Chtěla jsem, aby se otočil. Zvědavost nade mnou vítězila. Potřebovala jsem mu vidět do tváře. Oči jsem na něm měla přibité, neschopná pohybu, zatímco se mi hlavou honily miliony otázek.

Čekala jsem, až se otočí, a jakmile to udělal, chtěla jsem se propadnout do země. Oči jsem měla dokořán a ústa dokořán šokem. Jak jsme se proboha ocitli v jedné posteli? Ze všech lidí na té party jsem se musela ocitnout v posteli zrovna s Julianem. To byla naprostá noční můra.

Nikdy jsem nechtěla Biancu zradit. Bez ohledu na to, jak moc jsme byly odlišné, mě nikdy nenapadlo udělat něco tak hrozného. Táta mě zabije a macecha se postará o to, aby moje smrt byla pomalá a bolestivá.

„Co to má sakra být!?“ Julianův hlas mě vytrhl z myšlenek. V jeho tváři se zračil čistý šok. Naprosto pochopitelné. Byla jsem na tom stejně. „Jak jsme se sakra ocitli tady?“ zeptal se.

„Já nevím. Nevím vůbec nic. Právě jsem se probudila a z včerejší noci si nic nepamatuju,“ odpověděla jsem a mnula si spánky, protože čím víc jsem mluvila, tím silnější byla bolest hlavy.

„Ani si nepamatuju, že bych s tebou včera mluvil!“ vyštěkl.

„Já taky ne! Myslíš si, že jsem z téhle situace nadšená?“ ohradila jsem se. S Julianem jsme se neměli v lásce, stejně jako mě neměla v lásce Bianca.

„Vyspali jsme se spolu, Elowen! Uvědomuješ si, v jakém jsme průšvihu? Za tři měsíce si mám brát tvou sestru. Právě jsi mi zničila život!“ Chtěla jsem ho opravit a říct mu, že Bianca pro mě nikdy nebyla sestra. Byla to jen nevlastní sestra, ale na to nebyl čas. Měla jsem jiné starosti, třeba to, že se choval, jako bych ho k tomu sexu svedla já.

„A můj život snad zničený není? Myslíš si, že jsem to snad zosnovala? Mám přítele, kterého miluju, a až se tohle dozví, opustí mě.“ Byla jsem zmatená a k smrti vyděšená. Nechtěla jsem, aby mě Chester opustil, ale tohle bylo zlé a nic ho nepřesvědčí o mé nevině.

„No, u tebe by mě to ani nepřekvapilo,“ ironicky se uchechtl, což mě přimělo se zamračit. Co tím sakra myslel?

„Co tím máš jako sakra namysli?“ Natáhla jsem se pro své oblečení pohozené vedle postele a pokusila se obléct pod dekou. Sice mě včera v noci viděl nahou, ale já si ani nepamatovala, že bych s ním do toho pokoje vešla.

Z důvodu, který jsem neznala, jsme se s Julianem nikdy neměli rádi. Nepamatovala jsem si příčinu té narůstající nenávisti, ale upřímně mi na něm nezáleželo. Nebylo to tak, že bych k němu musela být kdovíjak přátelská. Byl to jen snoubenec mé nevlastní sestry a s ní jsem si taky nebyla blízká.

„Na tohle vážně nemám čas!“ vyrazil ke dveřím, zatímco si zapínal košili, a já běžela za ním a snažila se přitom obout.

„Musíme si o tomhle průšvihu promluvit. Nemůžeš jen tak odejít!“ vyjela jsem na něj, když vycházel z pokoje, a následovala ho.

Jakmile jsem vstoupila do haly, srdce se mi zastavilo, protože přímo přede mnou stál ten poslední člověk, kterého jsem chtěla vidět.

Můj přítel.

Oči měl vytřeštěné šokem a já si byla jistá, že moje tvář je ještě bledší než obvykle.

„Co jsi sakra dělala v Julianově pokoji, Elowen?“

V momentě, kdy můj pohled padl na Chestera, jsem polkla. Jak mu tuhle situaci vysvětlím?

„Chestere, nechej mě to vysvětlit,“ zamumlala jsem a srdce mi bušilo v hrudi.

„Co se přesně stalo, Elowen?“ Chester mě přitiskl ke zdi a já musela zatajit dech. Nevěděla jsem, co od něj čekat.

„Já... probudila jsem se v posteli s J-Julianem,“ zašeptala jsem.

„Cože!?“ trhla jsem sebou, když zvýšil hlas.

„Dost, jdi od ní pryč.“ Julian mě překvapil tím, že Chestera ode mě odtlačil.

„Jasně, ještě si svou děvku braň!“ zařval na Juliana. Nebyla jsem ničí děvka. Chester byl můj první a bylo mi teprve dvaadvacet. Vždycky jsem mu byla věrná.

„Není to moje děvka. Říkáme ti, že nevíme, co se stalo,“ sykl Julian a postavil se před Chestera. V tu chvíli se mi už tělo mírně třáslo. „Vůbec mi na ní nezáleží.“

„Co se to tu děje?“ Vzhlédla jsem a uviděla Biancu spolu s tátou a Margot, jeho ženou. Tohle se právě stalo mnohem horším.

„Pojďme dovnitř do pokoje, než na nás někdo zavolá ochranku,“ řekl táta, otevřel dveře svého apartmá a my všichni ho následovali. „Mluvte,“ rozkázal, jakmile zavřel dveře.

„Vaše dcera se vyspala se snoubencem své sestry.“ Bianca zalapala po dechu, když slyšela, co Chester řekl.

„Bianco, miláčku, není to tak, jak to vypadá!“ vyhrkl Julian a vykročil ke své snoubence. Biančiny oči ke mně vysílaly šípy nenávisti.

„Jak jsi mi to mohla udělat?“ zakňourala a na okamžik upřela na svého snoubence oči plné bolesti, pak její pohled padl na mě. Ten výraz byl jiný. Kdyby pohledy mohly zabíjet, byla bych mrtvá. Najednou se na mě vrhla, začala mě tahat za vlasy a fackovat mě.

„Bianco, přestaň! Ta ti za to nestojí!“ Julian ji ode mě odtáhl, ale samozřejmě si musel neodpustit urážku. Proč to všechno házel na mě? Věděla jsem, že karty hrají v jeho prospěch, ne v můj, ale nenechám ho svalit veškerou vinu na mě. Ani jednou v životě jsem se na něj nepodívala romanticky. Vůbec mě nepřitahoval.

„Je to zasraná děvka!“

Klepání na dveře nás přerušilo a Margot šla otevřít.

„Co se to tu děje?“ divila se Rosa, Julianova matka, s patrnými obavami v hlase. Chtěla jsem se jen schovat. Nikdo neuvěří, že s tím nemám nic společného. Část mě dokonce ani nevěřila, že jsem úplně nevinná. Paměť jsem měla zamlženou a nevěděla jsem, jak se bránit.

Měla jsem pocit, že mě někdo zdrogoval, ale kdo by mi věřil? Kdo by dal přednost mně před Biancou? Byla to tátova oblíbenkyně.

Můj pohled padl na otce, který si mě měřil s odporem a řekl: „Co jsi to sakra provedla, Elowen?“

„Nic!“ vykřikla jsem. „Nic jsem neudělala. Probudila jsem se v posteli s Julianem, ale nic si nepamatuju a on taky ne. Nepamatuju si, že bych s ním šla včera spát. Nevím, co se stalo!“

„Vážně jsi čekala, že dobrý chlap jako on bude s podvodnicí?“ Dokonce i můj vlastní otec věřil, že bych podváděla. Ani mě dost dobře neznal, aby mě z něčeho takového mohl obvinit, ale samozřejmě by si Biancu vybral místo mě kdykoliv.

O mámu jsem přišla, když mi bylo teprve deset let. Byla pro mě vším a byla mou největší oporou. Když odešla, vzala si kus mě s sebou a od té doby jsem se nikdy necítila úplná. V mém srdci byla díra, která dvanáct let krvácela a toužila po ní.

Táta byl v mém životě vždycky, ale prostě jen... byl. Přítomný, ale vlastně nepřítomný. Když jsem byla malá, nikdy mi nevěnoval pozornost, vždycky mě nechával na mámě. Když zemřela, najal mi chůvu. Myslel si, že nebudu nic potřebovat, když mi zajistí jídlo, oblečení a kapesné. Nikdy jsem od něj nezažila péči nebo lásku. Vždycky jsem si myslela, že prostě není citově založený člověk, ale mýlila jsem se.

K Biance byl laskavý, vždycky s ní zacházel jako s princeznou, a já byla prostě... zapomenutá. Nechápala jsem, proč mi to dělal, a hrdost mi bránila se zeptat. Nikdy jsem se o lásku neprosila. Hluboko uvnitř jsem věděla, že nejsem špatný člověk a že si zasloužím být milována.

Ale v tu chvíli jsem potřebovala, aby někdo stál na mé straně. Potřebovala jsem, aby někdo věřil, že jsem nic neudělala. Potřebovala jsem mámu.

„Už toho bylo dost. Pojďme se odhlásit a promluvíme si doma,“ vložil se do toho Julianův otec. „Juliane a Elowen, půjdete do laboratoře na testy na drogy.“

Rychle jsem přikývla. Potřebovala jsem dokázat, že jsem byla zdrogovaná.