Hlava mi třeštila, jako by měla vybuchnout. Nic jsem nejedla a nepila jsem ani kávu. Julian a já jsme právě byli v laboratoři a čekali na výsledky. Dobře jsem si uvědomovala, že i kdyby testy dopadly v můj prospěch, otec nebude na mé straně. Nikdo nebude na mé straně. Byla jsem na tomhle světě úplně sama a byla jsem si jistá, že kdyby mě někdo zabil, nikomu by to nebylo líto. Dokonce ani muži, kterého jsem celým srdcem milovala. Kdyby mi uspořádali pohřeb, bylo by to jen kvůli jejich obrazu před ostatními.

„Tady.“ Vzhlédla jsem, když na mě někdo promluvil. Stál tam Julian se dvěma šálky kávy v rukou.

„Děkuju,“ zamumlala jsem a vzala si ji od něj. Seděli jsme v tichosti, protože nebylo o čem mluvit. Dnešek mi stačil k tomu, aby mi dokázal, že mě Julian nenávidí každým kouskem své bytosti.

„Vážně si z včerejší noci nic nepamatuješ?“ zeptal se klidně.

„Pamatuju si jen to, že jsem měla jeden drink. Jen jeden drink a neobsahoval tolik alkoholu, aby mi to takhle vymazalo paměť,“ odpověděla jsem a usrkla kávy. Byla na můj vkus až příliš sladká, ale zoufale jsem potřebovala jakýkoli kofein.

Ta ti za to nestojí!

Jeho slova mi zněla v hlavě. Nikdo si nemyslel, že za něco stojím. Celé roky jsem žila ve stínu své rodiny. Jediný člověk, kterému na mně skutečně záleželo, byla moje nejlepší kamarádka Mila.

Nechápala jsem, proč pro Biancu bylo tak snadné mě obvinit, že na ni a Juliana žárlím. Milovala jsem Chestera celým srdcem a on byl stejně úspěšný jako Julian, takže jsem neměla důvod Juliana chtít pro sebe. Chester byl úspěšný mediální producent a ve svém oboru byl známý, zatímco Julian byl dědicem obrovské obchodní společnosti. Oba jsme měli úspěšné partnery, takže nebyl důvod, aby jeden z nás žárlil na druhého.

„Julian Sterling a Elowen Vanceová.“ Rychle jsem vstala, když vyvolali naše jména.

„Jsou v našem těle nějaké stopy drog?“ zeptal se Julian doktora, jakmile jsme došli k přepážce.

„Ano, v těle jsme vám drogy našli, ale pane Sterlingu, zdá se, že vy jich máte v systému víc než slečna Vanceová,“ informoval nás lékař.

Ačkoli jsem si byla vědoma, že výsledky nic nezmění, při těch slovech se mi v srdci rozhostila jakási úleva. Byla jsem zdrogovaná. Někdo mě chtěl nastražit, ale nevěděla jsem, kdo by mi to mohl udělat. S nikým jsem neměla žádný problém.

Znamenalo to, že kdokoli mě zdrogoval, mě znal příliš dobře, protože věděl, že se snadno opiju, takže mě bylo snadné zdrogovat. Julian neměl co říct, když viděl výsledky mých krevních testů, a já nevěděla, jak si jeho mlčení vyložit. Byla jsem ráda, že v mém těle našli stopy drogy, protože to znamenalo, že jsem nevinná.

Můj okruh známých byl velmi malý a jediní z mého okruhu, kteří byli na Julianově party, byli pan Vance, jeho milovaná žena a nevlastní dcera spolu s mým přítelem. Ale proč by mě někdo z nich takhle podrazil, když chtěli, aby si Bianca vzala Juliana? Nedávalo to smysl.

„Musíme se vrátit domů. Čekají na nás,“ řekl Julian a vytrhl mě z myšlenek. Přikývla jsem a mlčky s ním šla k jeho autu. Opět nebylo nic, co bychom si mohli říct.

„Máš... máš s někým nějaký problém?“ uvažoval nahlas a přerušil ticho, které zaplnilo auto.

„Ne, ty?“ Viděla jsem ho kroutit hlavou.

„Někdo nám musel něco hodit do pití,“ řekl a já přikývla. Zoufale jsem chtěla vědět, kdo. Kdo chtěl zničit můj vztah s Chesterem? A kdo chtěl zničit vztah Biancy s Julianem?

Zatímco nás Julian vezl zpátky, vyfotila jsem výsledky a poslala je Chesterovi v naději, že mi dá druhou šanci. Po pěti minutách jsem se rozhodla mu zavolat, ale nebral to. Věděla jsem, že se na mě zlobí a pravděpodobně je zraněný, ale chtěla jsem, aby mi dal šanci se vysvětlit. Chtěla jsem, aby mě vyslechl.

Vždycky jsem mu byla věrná. Nikdy jsem neudělala nic, co by ho mohlo vést k myšlence, že bych si v životě vybrala jiného muže než jeho, takže pro mě bylo těžké pochopit, proč pro něj bylo tak snadné uvěřit, že bych ho podvedla.

O dvacet minut později jsme dorazili do sídla Sterlingových, kde na nás čekala moje takzvaná rodina i ta jeho.

„Co odhalily testy?“ zeptala se Rosa, když nás uviděla.

„Oba jsme byli zdrogovaní a tady jsou výsledky,“ odpověděl Julian a podal jí dva listy papíru, které vše odhalovaly.

„Co to má jako znamenat?“ divila se Margot a zkřížila si ruce na prsou.

„Že jsme nevinní. Že jsem nic neudělala záměrně,“ odpověděla jsem.

„Na tohle všechno se vám můžu vykašlat! Končím s tebou, Juliane.“ Bianca vyskočila ze svého místa, hodila po Julianovi prsten a vyrazila pryč. Její chování bylo divné. Myslela jsem, že Julianovi odpustí chybu, kterou nespáchal dobrovolně. Vypadalo to, že našla příležitost se s Julianem rozejít a nehodlala ji pustit.

„Bianco, počkej!“ Julian se otočil, aby běžel za ní.

„Juliane! Sedni si!“ Hněv v hlase jeho otce stačil k tomu, aby mi po zádech přeběhl mráz. „Ty taky, Elowen.“ Když mluvil ke mně, jeho hlas byl jemnější. Oba jsme se posadili a já dělala, co jsem mohla, aby se mi přestaly klepat nohy.

„Co k tomu chceš říct, tati?“ zeptal se Julian klidně svého otce.

„Teď, když se Bianca rozhodla zrušit vaše zasnoubení, vidím, že partnerství mezi těmito dvěma společnostmi už nemůže proběhnout,“ oznámil Stellan, Julianův otec.

„Ne!“ vyhrkl táta. Věděla jsem, že po tom partnerství hrozně touží. „Jsem si jistý, že ji dokážeme přesvědčit, aby si svatbu s Julianem rozmyslela. Je jen naštvaná a ublížená.“ Rychle svou oblíbenou dceru bránil.

„Při vší úctě si nemyslím, že se Bianca k Julianovi hodí, protože on potřebuje vyzrálejší partnerku, a popravdě řečeno, tu vidím v někom jiném.“ Líbila se mi ta nepřímá urážka, kterou po Biance hodil.

„V kom?“ Táta polkl.

„V Elowen.“