Nečekal jsem ji, takže mě nejspíš proto tak zaskočila. Bylo to naprosto nečekané a přišlo to ve chvíli, kdy už jsem to v podstatě vzdal a řekl si, že na všechno seru.

Už nějakou dobu jsem si jen tak užíval a byl jsem z toho unavený. Hledal jsem něco víc; něco mi chybělo. Jednou už jsem k tomu měl blízko, ale díky bohu jsem z té noční můry unikl. Ukázalo se, že jí šlo víc o status a všechny ty ostatní povrchní sračky.

Takže jsem udělal krok zpět a stáhl se ze hry. V mém okruhu prostě nebyl nikdo, kdo by se aspoň vzdáleně blížil tomu, co jsem hledal, a tak jsem se neoficiálně rozhodl, že s tím seknu. Bylo mi dvaatřicet a asi mi tikaly biologické hodiny, pokud u chlapů vůbec něco takového existuje.

A právě tehdy se mi vplížila do života, bez velkého rozruchu a fanfár. To nebyl její styl, a možná právě tak se jí to povedlo. Možná právě tak si mi tak snadno omotala srdce kolem prstu.

Byla to naprostá hádanka a byla totálním opakem každé ženy nebo holky, se kterou jsem kdy předtím byl. Plachá, tichá a kurva milá.

***

Můj kámoš Jaxson už týdny básnil o své kamarádce z dětství. Nějaká holka jménem Sera, která se sem stěhovala z Arizony. Proč by se proboha kdokoli chtěl stěhovat sem, to mi nešlo do hlavy, ale prý tu byl její táta a ona šla bydlet k němu.

Podle toho, jak Jaxson mluvil, jsem si představoval nějaké ustrašené stvoření, které se bojí vlastního stínu. Líčil to tak, jako by s ní trávil každé léto a chránil ji přede vším možným. Na takové typy jsem fakt neměl čas; obvykle mi ty jejich afektované ksichty jen lezly na nervy. Pořád se bály zkusit něco nového!

Jaxson hrozně stál o to, aby ji přivedl za partou, až dorazí, a já z toho nebyl zrovna nadšený, ale byla to jeho věc, tak co už.

„Takže, Cille, přemýšlel jsem.“

„O čem jsi přemýšlel, Jaxsone?“ Utáhl jsem přední kolo té krásky, na které jsem zrovna dělal. Chopper pro nějakého hollywoodského frajírka, který ten stroj pravděpodobně zruší za míň než týden. Čert to vem, bylo to jeho sedmdesát pět tisíc v hajzlu. Proč by mě to mělo trápit?

Ohlédl jsem se na Jaxsona, když hned neodpovídal. Se svými chlapy mám fajn vztahy. Nejenže byli součástí mé jezdecké party, ale většina z nich pro mě pracovala a stavěla špičkové motorky.

Věděl jsem, jak tyhle dvě věci oddělovat, a byl jsem velmi hrdý na stroje, které opouštěly mou dílnu. Pokud někdo nestíhal nebo se flákal, letěl. Naštěstí se to nestávalo často, ale párkrát už k tomu došlo.

„Co kdybys dal Seře místo recepční? Zatím jsi nikoho nenašel a myslím, že by byla perfektní.“

„Nevím, chlape, podle toho, jak o ní mluvíš, si nejsem jistý, jestli by sem zapadla.“

„To nezjistíš, dokud to nezkusíš. No tak, co se může stát?“

„Nech mě o tom popřemýšlet, jasný? Nic neslibuju.“ Otřel jsem si olej z rukou a prohlížel si svou práci.

„To stačí. Díky, kámo, věděl jsem, že bude ideální.“

„Tobě se ta holka líbí?“

„Kdo, Sera? Ne, je pro mě jako sestra. Jen mám pocit, že na ni musím dávat pozor, chápeš?“

„Jo, rozumím. Kdy že to má přijet?“

„Bude tu za pár dní. Tak jako tak ji sem přivedu, abyste se seznámili.“

„Jasně, Jaxsone, do té doby se ti ozvu. V nejhorším jí můžu dát zkušební dobu.“

Odklusal s úšklebkem, takže jsem si byl celkem jistý, že to považuje za vyřízenou věc, ale uvidíme. Jak jsem řekl, nemám čas na ustrašené holčičky.

Moje parta byla drsná a hlučná banda a já jsem byl jediný kultivovanej zmrd v téhle skupině, ale žádný princ jsem nebyl.

Ten parchant do mě hučel další den a půl, až jsem měl chuť mu dát facku, jen abych měl svatý klid.

Ano, recepční jsme potřebovali. Ta poslední se až moc snažila nechat se ošukat a já nikdy neseru tam, kde jím, takže ta mrcha musela jít. Kdybych měl aspoň vzdálený zájem si vrznout, možná bych jí naložil, než bych ji vyrazil, ale ne.

Nebyl jsem zrovna na ty uštvané a zničené typy, ledaže bych byl ten, kdo na nich jezdí.

Nejsem tak zkažený, jak to zní, aspoň si to namlouvám. Pocházím z vybrané rodiny, která má peníze, prestiž a všechno kolem, ale z nějakého důvodu jsem se kolem šestnáctého roku rozhodl na to všechno vysrat.

Poslal jsem do prdele soukromé školy i Harvardovu medicínu, která na mě zírala, a rozhodl jsem se jít za vlastním štěstím.

Díkybohu mám otce, který své děti podporuje nade vše, jinak by mě matka dohnala k něčemu, co by mě dělalo nešťastným do konce života.

Nepomohlo ani to, že se o dva roky později má starší sestra Sienna Sterlingová rozhodla využít své umělecké vzdělání k tomu, aby se stala tatérkou, a přísahám, že máma to dodnes dává za vinu mně.

Sienna mi dělala tetování a ona a její manžel Everett Halloway si otevřeli salon, kde dělali tetování a piercingy pro luxusní klientelu, takže jsme v podstatě ovládli trh s drsným stylem.

Vlastním svou dílnu na motorky a vedu partu jezdců, zatímco Sienna a Everett tu bandu malují a propichují.

Nejsme opravdový gang, nechodíme kolem a nevyvoláváme rvačky a podobné blbosti. Nejsem úplný barbar, spíš se věnujeme vybírání peněz na dobrou věc, jako je pomoc starým dámám s opravou střechy o víkendu a takové věci, ale realita je taková, že se občas něco semele a někdy to může skončit někým v nemocnici.

Máme rivaly, kterým se nelíbí, jak to vedeme, ale nám je to u prdele. Jsme spíš strážní andělé než pekelní andělé a komunita nás miluje a respektuje.

To neznamená, že bychom někoho nezmlátili do kuličky, nebo že se to už nestalo, znamená to jen, že to není náš hlavní smysl. Nehledáme slávu, prostě jen kurva rádi jezdíme.

***

Teď je pondělí a Jaxson má každou chvíli tu holku přivést na seznámení. Pořád jsem si tím nebyl jistý, ale Jaxson je kamarád, tak co se dá dělat?

Slyšel jsem, jak venku zastavila jeho mašina, a vstal jsem, abych šel ven, protože do vnitřní svatyně nikdo nesměl, pokud nebyl členem party.

Jaxson kráčel před... něčím.

Když mě uviděl, na tváři se mu objevil připitomělý úšklebek.

„Cilliane, tohle je Seraphina.“

Nezúčastněně jsem ji sledoval, zatímco nás představoval, a pak jsem natáhl ruku k potřesení.

Její ruka v mé byla měkká a malá, s lehkým chvěním, a já si říkal, co se stalo, že je ta labuťka už teď tak nervózní. Pravda, můj vzhled naháněl strach i dospělým chlapům, ale byla tu s jedním z mých lidí, takže by se neměla bát.

To je fuk, neměl jsem čas konejšit nějakou vystrašenou malou pannu, která se bojí vlastního stínu.

„Seraphino.“

„Těší mě, pane Sterlingu.“

Podíval jsem se na Jaxsona se zdviženým obočím. Doufám, že věděl, co dělá, když přivedl tohle jehňátko do doupěte Sterlingova Syndikátu. Z její postavy jsem toho moc nevyčetl, protože její drobný rám byl zahalený v mikině, která vypadala o tři čísla větší, nohy měla vpasované do něčeho, co byly asi... skinny džíny, a nohy měla vrazila do těch nejstarších tenisek, co jsem kdy viděl.

„Těší mě, Seraphino. Jak se ti zatím líbí stěhování?“

Zrudla. Co to sakra je? Ta holka byla až moc plachá. Doufám, že to není jeden z těch tichých typů, co se rozbrečí při každé hlouposti nebo při zvýšeném hlasu, protože moji chlapi ji sežerou zaživa. Kurva, na co Wilder myslel?

„Takže Jaxson mi říkal, že máš zájem o tu práci.“

„Ano, pane.“

„Jsem tady nahoře, Seraphino. Podívej, jestli chceš pracovat tady, budeš se muset víc snažit. Ti chlapi jsou drsní zákazníci a někteří lidé, pro které stavíme, jsou ještě horší. Nemluvě o lidech, se kterými musíš mluvit v telefonu, takže budeš muset přitvrdit.“

Viděl jsem, jak do ní Jaxson drcl, než zvedla hlavu a podívala se na mě.

„Zvládneš to?“

„Ano... eh, ehm, ano pane, ano, myslím, že ano.“

Narovnala ramena a zvedla hlavu, a v jejích očích se odehrávala nějaká válka.

Asi jsem po ní chtěl, aby šla proti své přirozenosti. Dobrá, Jaxson byl můj kámoš a ona byla jeho kamarádka, takže kvůli němu jí dám týden, maximálně dva, aby se rozkoukala. Pokud zjistím, že to neklape, propustím ji, kamarád nekamarád.

„Můžeš začít zítra. Přijď kolem osmé, ať tě do toho zasvětím. Nemělo by to být moc těžké.

V systému už máme nastavenou tabulku a náš objednávkový systém je zorganizovaný, takže stačí jen sledovat, co odchází a kolik toho musíme každý týden doplnit.

Všechny speciální objednávky jdou přese mě, bez výjimky. Kdybys měla s čímkoli problém, přijď za mnou, a kdyby tě někdo obtěžoval, platí to samé. Jasné?“

„Ano, pane.“

„A nech si ty řeči o panech, tak mi smí říkat jen ženy, které si beru do postele.“ Její tvář pod náporem ruměnce málem explodovala. No paráda, vedu drsnou partu chlapů a vyfasuju zkurvenou Pollyannu jako pomocnici. Do prdele!

Jaxson se křenil jako idiot, když ji vyváděl z kanceláře, aby jí to tu ukázal. Slyšel jsem mumlání chlapů, jak ji zdraví, takže je Jaxson nejspíš varoval před její ustrašenou povahou, protože k mým uším nedolehly žádné oplzlé poznámky.

Možná je plachá jako prase, ale ty oči... jo, ty oči, kurva, jestli neměla ty nejúžasnější oči na světě.

***

SERA

***

Nebyla jsem si úplně jistá, co si o Jaxsonově šéfovi myslet. Je... já nevím... velmi zastrašující se svou postavou měřící přes metr devadesát, mohutnými bicepsy pokrytými tetováním a hrudníkem jasně vykresleným v těsném černém tričku. Zanechal ve mně pocit zmatku a asi... horka?

Nikdy jsem tohle k nikomu necítila, tedy k nikomu skutečnému. Zrudla jsem jen při pomyšlení na svou hříšnou zálibu, své temné tajemství, věc, která mě spalovala.

Tu mou část, která musí zůstat skrytá, aby si o mně lidé nemysleli, že jsem blázen, nebo aspoň větší blázen než doteď. Jaxson byl celý nadšený, že tu budu pracovat, ale já nevím, nejsem si jistá, co by každodenní práce s Cillianem Sterlingem udělala s mou rovnováhou.

***

CILL

***

Jaxson ji prováděl a představoval ji klukům, kteří se pro změnu chovali vzorně. Doufám, že fakt věděl, co sakra dělá. Tak moc na mě tlačil, abych jí dal šanci, ale ona vypadá... že sem prostě nepatří.

Slyšel jsem venku před kanceláří rozruch a k mým uším dolehlo několik docela peprných komentářů od chlapů, maskovaných samozřejmě za humor, ale věděl jsem, kdo se právě objevil, ještě než se otevřely dveře.

„Kdo je to?“

„Co sakra chceš, Castellanová? Řekl jsem ti, abys sem přestala takhle neohlášeně lézt.“

„Ale no tak, Cilliane, jsme staří přátelé, tak proč se nemůžu jen tak stavit?“

„Protože tě tu nechci. Ta loď už odplula, tak se s tím laskavě smiř.“

„Víš, měl bys na mě být mnohem milejší. Možná pro tebe mám rozjednané nějaké nové zákazníky.“

Zkusila na mě zahrát tu svou svůdnou pózu, jo, jasně, z toho se mi jen dělalo v puse špatně.

„Nemám zájem.“

To upoutalo její pozornost, protože to byla vypočítavá, penězchtivá děvka a těžko se jí věřilo, že ne každý se nechá ovládat touhou nebo penězi jako ona.

„Co... co tím myslíš? Ani jsi mě nevyslechl...“

„Jestli jsou ti lidé tvoji přátelé, tak o ně ani o jejich kšefty nestojím. Teď vypadni, mám práci.“ Otočil jsem se zpátky k papírům na stole, zatímco ona uraženě odpochodovala z kanceláře.

Za dveřmi jsem ji slyšel opakovat otázku, kdo je ta Seraphina. Šílená psychopatická mrcha by žárlila na cokoli ženského, i na dospívající holku, která schovává tělo v pánském oblečení.

„Dej odchod, Juliette.“

To byl Jaxson v ochranitelském režimu, a měl by být, protože Castellanová by si jeho malého králíčka dala k snídani.

Už jsem se chtěl zvednout a jít zasáhnout, ale rozmyslel jsem si to. Jestli tu má přežít, bude se muset naučit, jak se bránit.