Poté, co se Jaxson vrátil z jejího odvozu domů, jsem si ho zavolal do kanceláře. Měl jsem pár otázek, na které jsem potřeboval odpověď.

Pořád byl samý úsměv a nadšení, což mě vedlo k přesvědčení, že mezi nimi probíhá víc, než přiznával.

„Co se děje, Cille, chtěl jsi mě vidět?“

„Jo, pojď dál a sedni si.“

Studoval jsem ho, jak sedí naproti mně, rozvalený v křesle v uvolněné póze.

„Jsi si jistý, že tu práci tady zvládne, Jaxsone? Tohle není žádný obyčejný kancl.“

„Neboj se, kámo, bude v pohodě. Jen ji nech se zabydlet a bude skvělou posilou, to ti slibuju.“

„Proč ti na té holce tak záleží? Myslel jsem, že o ni nemáš zájem... v tom smyslu.“

„Ne, chlape, je jako moje mladší ségra. Jen si v poslední době prošla těžkým obdobím a já na ni chci prostě dohlédnout, chápeš. Vždycky jsme si byli blízcí. Naši tátové jsou jako bratři.“

„Dobrá, když to říkáš. Slyšel jsem tě předtím, jak ses dohadoval s Castellanovou, jak to dopadlo?“

„Vážně, co jsi kdy viděl na téhle tarantuli, brácho? Ta je úplně toxická.“

„No to mi povídej. Myslíš, že kdybych věděl, že je to schizofrenička, tak bych do toho šel? Znáš tyhle ženský, ukážou ti jednu tvář, když tě chtějí dostat na háček, a pak, když to nejmíň čekáš, se změní v krvežíznivé pijavice.“

„Vystrašila tvou malou kamarádku?“

„Ale ne, Sera není taková bábovka, jak si myslíš, ona se umí ozvat...“

„No, tak to mě zatím dokonale zmátla...“

„To je jen pro teď, než se rozkouká, ale věř mi, Sera je fajn holka a vyzná se v motorkách.“

„Jak to myslíš, vyzná se v motorkách?“

„V létě, když jezdila na návštěvu, mi pomáhala makat na mý první mašině. Dokonce jsem ji učil jezdit, když jí bylo asi čtrnáct.“

„A co její rodina, proč není ve škole?“

„Dodělala střední a teď si dává pauzu, než půjde na vejšku.“

Něco v tom bylo. Způsob, jakým změnil postoj, když jsem se na to zeptal, změnil celé jeho vyzařování. Co by sakra mohlo být za problém se školou?

„Fajn, chlape, jestli jsi si jistý, tak to zkusíme. Jak se sem bude ráno dostávat?“

„Budu ji vozit, dokud nebude mít hotový náklaďák. Její táta a můj na něm ještě dělají, mělo by to být nejpozději za týden.“

„Hlavně když má odvoz.“

Nechal jsem ho jít, protože už nebylo o čem mluvit, a navíc jsem měl práci. Později měli přijít klienti pro své stroje a měl jsem rozdělané dvě nové motorky.

Po zbytek dne jsem ji pustil z hlavy a věnoval se svému nabitému programu. Motorkářská dílna je hlučné místo, kde chlapi dělají šest věcí najednou a překřikují se kvůli součástkám a nářadí.

Nic podobného showroomu, kde byly vystaveny hotové produkty. Castellanová možná měla zástup bohatých klientů, ale jak jsem jí řekl, nechtěl jsem s nimi mít nic společného, pokud to byli její kumpáni. Její okruh lidí prostě nebyl můj šálek čaje.

Zbohatlíci, co se snaží vyšvihnout ve společnosti a nemají na práci nic lepšího než vyvolávat konflikty a chaos na každém kroku. Maminčini mazánci se sestřihy za dvě stě dolarů a jejich ufňukané kecy, ne, děkuji. Moje motorky byly na ježdění, ne jako výstavní kousky.

Na konci dne jsme se rozešli, protože bylo úterý; vyjížďky byly obvykle o víkendech, pokud jsme neměli v plánu něco speciálního. Většina mých chlapů měla rodiny, ke kterým se museli vrátit.

To byla jedna z mých mála podmínek. Každý chlap s rodinou se jí musel věnovat, protože když zanedbáváš rodinu, nemůžu od tebe čekat nic dobrého, takže jsi mi musel ukázat, že jsi dost chlap na to, abys ses k tomu postavil čelem.

Většina našich aktivit byla orientovaná na rodinu, ledaže jsme šli někomu nakopat prdel, to jsme pak nechali dámy doma. Rvačka není místo pro ženskou, a práva žen mi můžou políbit prdel, jestli si myslí něco jiného.

Měl jsem asi deset kmotřenců, protože jsme klanová parta. Ženy si byly blízké a pořád něco plánovaly. Všechno se točilo kolem jídla, to už se tak u dětí stává.

Platil jsem svým chlapům víc než slušně, protože jsem si to mohl dovolit a protože si to zasloužili. Každý z nich věděl, že za mnou může kdykoli přijít pro pomoc, tak to u mě chodí. Dokonce mi volaly i některé manželky, když jejich chlapi nedělali, co měli. Mám matku a dvě sestry, takže nasrat, nikdo v mé partě nebude ojebávat svou starou, dokud jsem u toho já.

Pokud chlap neplnil svou část dohody a nedal si říct, letěl. Pokud s ním manželka zůstala, byla to její věc, a pokud se rozhodla mu ho uříznout, tak jsme se o ni postarali, dokud se nepostavila na vlastní nohy.

Díkybohu jsme to museli udělat jen dvakrát, ale pár právníků v partě těm ženským a dětem z těch šmejdů vyrazilo všechno, co potřebovaly, takže to bylo v pohodě.

Ženy nebyly vyvrženy jen proto, že jejich chlapi skončili. Jakmile jsi byl součástí Sterlingova Syndikátu, byl jsi rodina – muž, žena i dítě.

Telefon mi zazvonil zrovna ve chvíli, kdy jsem nasedal na svůj Dodge Tomahawk V10.

„Co je, mami?“

„Takhle se bere telefon synovi?“

„Ahoj matko, jak se dnes máš?“

„Chytrolíne, přijdeš na večeři, nebo ne?“

„Je dneska úterý a neudělala jsi mou oblíbenou pečeni s bramborami?“

„Víš, že udělala, Cilliane. Tak v kolik tě mám čekat?“

„Co třeba v půl osmé? To budu mít dost času se dát do kupy.“

„To zní skvěle, miláčku. Bereš někoho s sebou?“

„Jako jsem ti říkal pokaždé, co ses na to od mých jedenadvaceti zeptala: ne. Tak už na mě netlač. Až někoho potkám, budeš jedna z prvních, kdo se to dozví.“

„To nedává smysl. Moje kamarádka Evangeline – pamatuješ si na Evu, víš, že si ráda zahrává s kartami, i když by neměla – no, každopádně mi odpřisáhla, že dneska potkáš dívku svých snů.“

„Nerad tebe i Madame Laveau zklamu, ale takové štěstí nemám.“

„Já nevím, proč tu Evu vůbec poslouchám, její předpovědi se skoro nikdy nesplní, i když tehdy jednou...“

„Mami, jestli chceš, abych tam byl ještě v tomhle tisíciletí, tak mě musíš nechat jít. Historkami o Evině čarodějnictví mě můžeš bavit u večeře, platí, krásko?“

„No dobrá, a doufám, že sis od té doby, co jsem tě viděla naposledy, nezneuctil tělo dalším tetováním?“

„Mami...“

„No jo, no jo, jen mě děsí, co si se sebou uděláš příště. A prosím tě, kvůli mému duševnímu zdraví, buď opatrný na tom stroji smrti, na kterém se tak rád proháníš. Nechápu, co je špatného na tom krásném Volvu, co jsem ti koupila k posledním narozeninám.“

„Nejsem šedesátiletý panic...“

„Cilliane Alexandře Sterlingu, hlídej si pusu!“

Slyšel jsem v jejím pokárání smích. Stará dobrá máma, člověk ji musí milovat, nikdy se nevzdává.

„Uvidíme se brzy, krásko.“

Zavěsil jsem a jel domů. U sterlingovského jídelního stolu to sliboval být dlouhý večer; máma brala slova své potrhlé kamarádky Evy jako písmo svaté a bude mě do krve rozebírat kvůli každé ženě, kterou jsem dnes potkal.

Kdyby jen věděla, že jediná ženská, kterou jsem dnes potkal, byla ustrašená chudinka, které bych se nedotkl ani klackem.

***

Příští den v půl osmé jsem na ni byl připravený. Včera večer jsem strávil až příliš mnoho času přemýšlením o ní a o tom, jak sem zapadne, nemluvě o tom, že jsem se fakt snažil nepředstavovat si její obličej pokaždé, když máma zmínila Eviny předpovědi.

Všechno jsem to vyhnal z hlavy a čekal na její příchod. Měl bych si nechat vyšetřit hlavu, že jsem do toho vůbec šel.

Ta osoba se mnou bude pracovat velmi úzce a já jsem tvrdý šéf. Mám rád věci po svém, a když nejsou, nebývám zrovna laskavý při dávání najevo své nespokojenosti, jestli mi rozumíte.

Pokud jde o mou práci, dokážu být pěkný parchant, a jestli se z téhle holky vyklube nějaká citlivka, co brečí a hysterčí kvůli každé kravině, tak je v prdeli.