Mladá plavovláska se vřítila do nemocničních chodeb a zběsile hledala oddělení, na kterém ležel její otec.

Před chvílí jí volali, že se jeho stav prudce zhoršil, a ona musela všeho nechat a okamžitě vyrazit, aby sem dorazila včas.

Vrazila do sestry, která právě vycházela z jednoho z pokojů, a vyrazila jí z ruky nerezový podnos.

„Elara Vanceová, že ano?“ zeptala se spěšně sestra v růžové uniformě a sledovala, jak mladá dívka přikývla.

„A... ano... můj otec...“

Sestra ustoupila stranou a umožnila Elaře vstoupit na pokoj.

Elara rozrazila dveře a vběhla dovnitř, ale v tu chvíli se jí srdce propadlo až do žaludku.

Zůstala stát jako přimražená k zemi a sledovala, jak se její matka přetahuje s doktorem a sestrami, kteří se snažili odvézt bezvládné tělo přikryté bílým prostěradlem.

„Není mrtvý... slíbil, že nás tu nikdy nenechá... neodvážejte ho!“ křičela Sarah Vanceová v záchvatu zoufalství, zatímco se personál snažil tělo jejího manžela z pokoje odvézt.

Elaře stekly po tvářích slzy; nedokázala se smířit s tím, že její milovaný otec je pryč, po tom všem, co s matkou udělaly, aby mu zachránily život.

V tu chvíli oblohou otřásl hlasitý hrom, předzvěst blížícího se deště. Světla na pokoji neustále problikávala a odrážela se v jejích jantarových očích, v nichž plály jiskry bolesti.

Elara udělala krok zpět a pak další, než se z pokoje vyřítila ven. Nemohla to vystát, nemohla se dívat na otcovo mrtvé tělo; měla pocit, že za všechno, co se jim děje, může ona...

Utíkala, co jí nohy stačily. Netušila, kam v tuhle pozdní hodinu míří, ale cítila v sobě hluboké zklamání a nedokázala se v tuto kritickou chvíli podívat matce do očí.

***

Mezitím...

Doktor se krátce zadíval na dva muže stojící před ním, a pak obrátil pohled zpět k mladíkovi, kterého k němu přivedli.

„Je mi líto, ale tohle se nedá léčit... dostal silnou dávku afrodiziaka... a vy víte, co to znamená, že?“ zamumlal doktor, očividně nesvůj z celého tématu i z přítomnosti mužů před sebou.

Dva svalnatí muži, kteří vypadali jako bodyguardi, na sebe krátce pohlédli a stroze přikývli.

Doktor zavrtěl hlavou a spěšně opustil pokoj, čímž je nechal o samotě.

Obrátili pohled ke svému mladému pánovi, kterému už zbělely klouby na rukou a vypadal velmi zle. Tvář se mu leskla potem, který mu stékal po krku. Strážím nezbylo nic jiného než pokoj také opustit.

***

Elara se opírala o stěnu, aby se nezhroutila. Mysl měla zakalenou myšlenkami na to, co s ní a její matkou teď, když otec zemřel, bude.

Už jen ta představa jí rvala srdce na milion kousků.

Možná kdyby ho tehdy neotravovala s tím výletem pod stan, kde se mu stala ta nešťastná nehoda, mohl tu ještě být...

Z úst jí uniklo tiché vydechnutí, když zvedla hlavu a uviděla dva obrovské muže, kteří na ni shlíželi. Polykala naprázdno a pokusila se přejít na druhou stranu chodby, ale k jejímu překvapení jí znovu zastoupili cestu.

Krátce se ohlédla a všimla si, že chodba je prázdná. Nervózně na ně upřela pohled.

Vypadali nebezpečně a vyzařovala z nich smrtící aura, zvláště z toho, který měl přes tvář jizvu.

„Kdo... kdo jste?“

V mžiku jí na ústa přitiskli dlaň, aby jí zabránili v křiku a nepřivolali pozornost ostatních.

Kopala a zmítala se, snažila se vyprostit z jejich sevření, ale komu chtěla co nalhávat? Proti jejich síle byla jako pírko.

***

Ti dva muži ji vtlačili do tmavého pokoje a zamkli za sebou dveře.

„Myslíš, že to bude fungovat?“

„Doufejme.“

Oba zůstali stát u dveří jako stráž a dávali pozor, aby nikdo nepovolaný nevstoupil.

Elara bušila do dveří za sebou. V místnosti byla tma a ona nedokázala pochopit, proč ji tu zavřeli.

Oblohou otřásl další hlasitý hrom, následovaný modrým bleskem, který pokoj na okamžik ozářil. Tehdy si uvědomila, že v místnosti není sama.

Oči se jí rozšířily hrůzou a nohy se jí podlomily třasem.

„Kdo... kdo je tam?“ zeptala se nervózně. Srdce jí bušilo tak hlasitě, že ho sama slyšela.

Z rohu pokoje se vynořila vysoká tmavá postava. Muž se při chůzi k roztřesené dívce, stojící jen pár metrů od něj, mírně potácel.

Elary se zmocnil nepopsatelný děs. Rychle se otočila ke dveřím, aby utekla, ale cizinec ji strhl zpět.

V dalším okamžiku se zády dotkla stěny a z úst jí uniklo tiché vydechnutí.

Chytil ji rukou za bradu, zvedl jí hlavu a přitiskl své rty na její. Elara cítila, jak její tělo pod tímto náhlým útokem slábne.

Snažila se vymanit z jeho sevření, ale byl silnější; jeho paže ji pevně svíraly.

„Prosím... nechte mě... jít,“ třásla se a snažila se ho odtlačit.

Rychlým pohybem ji zvedl do náruče a zamířil k posteli, která v pokoji byla.

„Nebraň se...“ jeho chraplavý hlas ji donutil se zachvět. Cítila z něj slabý závan alkoholu.

„Přijmu za to zodpovědnost,“ zamumlal znovu a opět se zmocnil jejích rtů.

Elaře stekly slzy, když ucítila, jak z ní rve oblečení.

„Slibuji, že budu jemný,“ ozval se znovu jeho konejšivý hlas.

***

Elara pomalu otevřela oči. Rozhlédla se kolem sebe a oči se jí rozšířily šokem.

Srdce jí vynechalo, když si vzpomněla, co se před pár hodinami stalo.

Odtáhla mužovu ruku ze svého pasu a v děsu slezla z postele. Právě přišla o panenství s úplně cizím člověkem.

Posbírala své šaty, které byly roztrhané, ale stále se daly použít.

Elara se oblékla a krátce pohlédla na muže, který na posteli stále tvrdě spal. Pokusila se mu podívat do tváře, ale zastavila se, když za dveřmi zaslechla nějaký rozruch.

Vzdala se té myšlenky a vyrazila z pokoje. Stráže, které ji viděly utíkat, se ji pokusily zastavit, ale ona už byla pryč.

„Počkejte, slečno... je pozdě...“

***

Sarah měla oči oteklé od pláče, který trval celou noc. Navíc měla strach o dceru, která se po celou noc nikde neobjevila.

Dveře se náhle rozletěly a dovnitř nervózně vstoupila Elara.

„Mami, já...“

Sarah se do očí znovu nahrnuly slzy. Upřela pohled na svou dceru, která před ní stála a celá se chvěla.

„Než tvůj otec zemřel, pořád tě chtěl vidět... ale ty jsi měla tolik práce, že ses neukázala, abys slyšela jeho poslední slova.“

Elara zvedla hlavu a setkala se s matčiným spalujícím pohledem. „Mami... není to tak, jak si myslíš. Byla jsem tam, ale já...“

Sářin pohled padl na Elařin krk. Elara si všimla, kam matka míří, a rychle si upravila límec, aby zakryla cucflek.

Po tom, co se včera v noci v nemocnici mezi ní a tím neznámým mužem stalo, se nedokázala přimět přijít domů v takovém stavu.

A tak se uprostřed noci uchýlila k kamarádce, kde přečkala zbytek noci.

Sarah udělala krok k Elaře, strhla jí límec a její pohled spočinul na četných stopách po polibcích, které se táhly od krku až k hrudi.

Elaře se oči zalily slzami. „Mami, můžu to vysvětlit...“

Na levé tváři jí přistála facka, která jí trhla hlavou na stranu.

„Takže ty ses dobře bavila, zatímco tvůj otec marně čekal na tvůj příchod... Nemůžu uvěřit, že jsi to skutečně udělala, Elaro!“

Elara popotáhla a slzy jí tekly po tvářích jako nekonečné proudy. Nepřehlédla výraz zklamání v matčině tváři.

„Mami, prosím, poslouchej mě...“

Sarah se otočila a odešla z pokoje. Právě ztratila manžela a teď ji vlastní dcera přiváděla k šílenství.

Elara klesla na kolena, tiskla si ruce k hrudi a usedavě plakala. Kdo by si pomyslel, že ji potká takový den?

Mladá dívka v jejím věku k ní přiběhla a pevně ji objala.

„Je mi to tak líto, Elaro, prosím, už neplač,“ chlácholila ji Mila, Elřina nejlepší kamarádka, ale její slova jako by neměla žádný účinek; naopak, Elara se kvůli nim cítila ještě hůř...