Dominicův dříve zamračený výraz se během vteřin rozjasnil. Teď, když o tom přemýšlel, mohla by tu zůstat...
„Víš co? Myslím, že jsem byl špatný šéf, když jsem se tě snažil vyhodit hned první den... takže odteď jsi moje sekretářka.“
Elara nadzvedla obočí nad tím, jak se jeho slova obrátila o 180 stupňů. Nebyl snad ještě před chvílí proti tomu, aby tu zůstala? A proč byl najednou tak milý?
„Vážně?“ Oči se jí rozzářily radostí, když přikývl. Právě se chystala opustit kancelář, když zaslechla jeho další slova...
„Dohlédnu na to, abys litovala, že se mnou pracuješ!“
***
Sarah Vanceová se zachichotala, když ji náhle objala malá postavička.
Byl to její vnuk Leo. Krátce nato zaslechla Milin hlas, který zněl, jako by s někým telefonovala.
„Babičko, neřekla jsi mi, že se zastavíš... máš pro mě čokoládu?“
Sarah ho vzala za ruku a dovedla k malému jídelnímu stolu pro čtyři v rohu obývacího pokoje.
„Samozřejmě, že jsem ti přinesla čokoládu... ale jak víš, kazy se s malými dětmi nekamarádí... udělala jsem ti moc dobrou svačinu.“
Leovy oči se rozšířily, když uviděl talíř sušenek a sklenici mléka na stole.
„Páni, babi... ty jsi udělala sušenky jen pro mě.“
Sarah přikývla a omluvila se, když jí zazvonil telefon.
„Ano, drahá... pošli mi jejich portfolio, jakmile to půjde... díky,“ řekla s úsměvem. Dřív nebo později pro svou dceru najde vhodného muže.
Leo okamžitě věděl, co tím myslí, ale jako vždy tu byl, aby svou mámu před špatnými muži chránil.
„Paní Vanceová... omlouvám se, ale musím už jít... máma mi zrovna volala, má nějaké problémy s autem.“
Sarah nad tím mávla rukou, nevadilo jí to. Alespoň se o vnuka postará sama, než se Elara vrátí z práce. A když už byla řeč o Elaře, jak se jí asi vedlo?
***
Tessa hodila na Elařin stůl velkou hromadu spisů, který už byl i tak zaplněn složkami různých barev.
„Šéf řekl, že tohle všechno musíš roztřídit do konce dne, jinak tu budeš pracovat přes noc.“
Elara vztekle oddechovala. Takže tohle myslel tím, že jí dá pocítit její rozhodnutí s ním pracovat?
„Už jsi to sem hodila, tak proč prostě neodejdeš?!“ vyjela podrážděně na tu potvoru před sebou. Takhle se tu chovají ke každému novému zaměstnanci?
Ostatní zaměstnanci zalapali po dechu; nikdo si k Tesse ještě nedovolil takhle mluvit. Byla jako druhý šéf, kdykoli ten skutečný nebyl poblíž.
Tessiny zorničky se rozšířily a čelist se jí zaťala, jak shlížela na ženu, která z ní neměla ani špetku strachu.
„Jsi hluchá nebo co?“ zeptala se Elara znovu s povytaženým obočím.
„Jak se opovažuješ se mnou mluvit takovým tónem?! Víš vůbec, kdo jsem?!“
Elara pokrčila rameny. Nechápala, proč jí lidé pokládají tuhle otázku, když jí to bylo upřímně úplně jedno.
„Prosím, nekřičte! Mám spoustu práce, a jestli vám to nevadí... prosím, teď odejděte,“ dodala Elara a sledovala, jak Tessa vztekle odchází.
Znovu se otočila k počítači a náhle na sobě ucítila několik pohledů. Prudce se podívala na ostatní, kteří od ní rychle odvrátili zrak a předstírali, že na svých stolech něco dělají.
„Podivíni,“ zamumlala.
Pár minut poté, co Tessa odešla, zazvonil telefon vedle ní. Chvíli na něj zírala, než ho zvedla k uchu.
„Do mé kanceláře, hned!“
Elara sebou trhla a odtáhla telefon od ucha. Podle jeho tónu prosyceného hněvem poznala, že nemá dobrou náladu.
***
Dominic se opřel v křesle s rukou na spánku. Po jeho boku stála Tessa a celá se usmívala.
Elara, která stála před nimi, odvrátila zrak jinam, aby se vyhnula jeho tázavému pohledu.
„Vy...“
„Než mě začnete krotit... nebyla to moje chyba, ona si začala. Ale jestli mě chcete potrestat za chybu, kterou jsem neudělala... tak prosím, klidně to udělejte. Já prostě vytočím to číslo na té černé vizitce,“ vychrlila Elara a skočila Dominicovi do řeči.
Dominic se posadil a sklopil k ní zrak. „Ty mi vyhrožuješ?“ Jeho tón přešel do nízkého, velitelského zavrčení.
Tessa byla nejvíc rozzuřená; nemohla uvěřit, jak drzá a nevychovaná tahle nováček je, a navíc k samotnému šéfovi.
Nebyla si jistá, co ho přimělo změnit názor poté, co ji dnes dopoledne vyhodil.
„Tesso...“
Tessa se narovnala s lehkým úsměvem směrem k němu.
„Ano, šéfe?“
„Nech nás o samotě,“ rozkázal, zatímco jeho oči byly upřeny na tu troufalou dámu před ním. Nemohl přesně určit, co mu na té ženě připadá tak povědomé...
Tessin úsměv na tváři ztuhl, nicméně se ovládla a opustila kancelář. Zůstali sami.
Elara ho sledovala, jak vstává ze židle. Pomalým a zastrašujícím krokem k ní přistoupil. Trochu ho překvapilo, že se ani nepokusila couvnout nebo nervózně zamrkat.
„O co se pokoušíte?“
Dominic ji chytil za paži a jemně ji přitlačil ke stěně s rukou nad její hlavou. Sklopil k ní pohled.
„Jsi tu teprve šest hodin, ale během té doby se ti podařilo porušit patnáct pravidel.“
Elara se ušklíbla, kousla se do spodního rtu a zároveň ho chytila za kravatu.
„Jsem úžasná, to nevíte? A kromě toho nejsem z těch, co dodržují pravidla... můžete se poptat.“
Dominic jí vyvlékl kravatu ze sevření a udělal krok zpět, ale ona místo toho udělala krok k němu.
Takhle to pokračovalo, dokud Dominic neucítil za zády svůj stůl. Nevěřícně na ni pohlédl.
Jak proboha mohla být tak odvážná? Dělat něco takového vlastnímu šéfovi??
„Vy se mě najednou bojíte, šéfe? Nebyl jste před chvílí za drsňáka?“
Elara zvedla ruku k jeho límečku, aby ho urovnala, a právě v tu chvíli se otevřely dveře a vstoupila ladná postava.
„Miláčku...“
Její kroky se uprostřed místnosti zastavily, když uviděla svého přítele, kterého se právě snažila svést nějaká zaměstnankyně.
Elara i Dominic otočili hlavy k dámě, která právě vstoupila do kanceláře.
„Genevieve... ty jsi přišla.“
Genevieve v očích plápolal hněv, když vyrazila k ženě, která se stále držela Dominicovy košile. Zvedla ruku, připravena vrazit Elaře facku, ale k její nelibosti byla její ruka s lehkostí zachycena ve vzduchu.
„Ani se nepokoušej udělat tu chybu a vztáhnout na mě ruku!“ varovala ji Elara s přísným výrazem ve tváři.
Genevieveiny hnědé duhovky se překvapením rozšířily. Zavrávorala dozadu, když jí Elara ruku silou odhodila.
„Jak se opovažuješ?! Jak se opovažuješ svádět mého přítele?!“
Elara si hodila své blonďaté vlasy dozadu, ty přitom šlehly Dominica přes obličej. „Zeptej se svého přítele a mě z toho dramatu vynech!“ prohodila ležérně a opustila kancelář.