Dominic si dal obě ruce do kapes a shlížel na tu pošetilou dámu.

Tessa vyběhla ze své kanceláře, jakmile uslyšela ten malý rozruch venku. Oči jí málem vypadly z důlků, když uviděla spisy rozházené všude kolem.

„Kdo je to?“

Tessa k němu nervózně vzhlédla. Tímto úkolem ji pověřil on, a kvůli téhle ženě bude mít určitě potíže.

„Šéfe... je to nová zaměstnankyně.“

Dominicova tvář zůstala lhostejná, zatímco jeho pohled zůstal zaklesnutý do toho jejího. Nemohl se zbavit podivného pocitu, který v tu chvíli pocítil.

„Máte padáka!“

Elara svraštila obočí. Padáka? V novém zaměstnání nestrávila ani dvacet minut.

„Cože?!“ Vyskočila na nohy a ukázala na něj ukazováčkem.

„Okamžitě ji vyprovoďte z firmy!“ vynesl Dominic svůj verdikt a začal odcházet.

Tessa se ušklíbla, když viděla ten zkroušený výraz na Elařině tváři. Polekala se však, když se Elara rozběhla směrem, kterým odešel jejich šéf.

„Taková hlupačka! Na co všichni zíráte?! Zpátky do práce!“

***

Dveře výtahu se už zavíraly, když mezi ně někdo vstrčil nohu. Dveře se znovu otevřely, což Dominica zaskočilo.

Elara ležérně vešla a odvrátila zrak jinam, přesto nemohla přehlédnout jeho spalující pohled.

„Jsem snad tak krásná, že ze mě nemůžete spustit oči?“ zeptala se se zvednutým obočím.

Dominic ji náhle popadl za bradu a tlačil ji dozadu, dokud se zády neopřela o stěnu výtahu.

„Kdo si myslíš, že jsi, že používáš můj soukromý výtah? A co jsi to za ženskou?“

Elařiny jantarové oči se zajiskřily pobavením. Silou mu uchopila paži a odstrčila ji. Už měla co do činění s muži jeho druhu, kteří si mysleli, že mohou každému komandovat jen proto, že jsou bohatí a dobře vypadají.

„Snažíte se mě zneužít? Vyhodil jste mě, to vám nestačí?“

Dominic byl její troufalostí ohromen. Šokovaně na ni zíral; nikdy předtím v životě se s tak drzou ženou nesetkal.

„Ty vůbec netušíš, s kým mluvíš?!“

Elara nonšalantně mávla rukou. Upřímně jí to bylo úplně jedno.

„Nechci to vědět,“ odpověděla znuděným a nezúčastněným tónem.

Dominic frustrovaně vydechl. Pochyboval, zda je normální. Zazvonil mu telefon, a když uviděl ID volajícího, bez váhání ho zvedl.

„Ahoj, už jsem skoro dole... uvidíme se za chvilku.“

Ve výtahu se opět rozhostilo ticho, než se Elara uchechtla, když na svém telefonu něco uviděla.

Brzy se její uchechnutí změnilo v hlasitý smích, což Dominicovi vytvořilo vrásku na čele.

„Nekultivovaná!“

Elara odtrhla zrak od telefonu a podívala se na něj s povytaženým obočím.

„Prosím? To mluvíte o mně jako o nekultivované?“

Dominic vypustil dech a zcela ji ignoroval; nechtěl si způsobit bolení hlavy tím, že by s ní znovu mluvil.

Elara, kterou jeho mlčení rozčílilo, se lišácky ušklíbla. Náhle se před něj postavila a obmotala mu ruce kolem krku, což ho zaskočilo. Zvedla telefon a rychle zachytila jejich pózu.

Jeho oči se šokem rozšířily nad její mírou nestoudnosti.

„Vraťte mi mou práci, jinak tohle všichni uvidí... a hádám, že i některé vaše přítelkyně.“

Dominic ji chytil za ruku a snažil se ji odtrhnout, aby jí vytrhl telefon, ale k čertu! Ta zatracená ženská měla pevný stisk.

„Ty mi vyhrožuješ?!“

Elařin úšklebek se rozšířil a ona ho pustila.

„Můžete to tak brát.“

Dominic se vrhl vpřed, aby se zmocnil jejího telefonu, ale k jeho naprostému překvapení si ho strčila do svého bílého topu. Jeho ruce se k němu podvědomě snažily natáhnout.

Dveře se náhle otevřely a všichni přítomní na ně upřeli zrak. Čelisti jim šokem poklesly, když viděli, jak se jejich šéf snaží sáhnout ženě do výstřihu.

Dominic si pod fousy zaklel a ruku stáhl. A myslel si, že to je všechno, dokud se ta teatrální dáma vedle něj nerozplakala.

„Jak jste mi to mohl udělat? Nemůžete mě vyhodit... Mám velmi starého a nemocného otce, jak mám platit jeho účty za léčení, když tu nebudu pracovat?“

Elara si dřepla a naříkala, aby získala soucit jeho zaměstnanců.

„Co se to tu děje?“

Dominic se otočil za hlasem a na okamžik zavřel oči.

„Mami, co tu děláš?“

Eleanor si hodila vlasy dozadu a prošla kolem svého syna k dámě, která si mohla oči vyplakat. Jakmile se k ní přiblížila, byla náhle sevřena v pevném objetí.

„Prosím, nenechte ho, aby mi to udělal, paní. Pocházím z velmi chudé rodiny... a oni jsou závislí na mém příjmu, ale on mě vyhodil hned první den v práci.“

Eleanor při poslechu dojemného příběhu té dámy popotáhla a jemně ji pohladila po zádech.

Stočila pohled ke svému synovi, který nevykazoval sebemenší známky lítosti.

„Jak jsi jí to mohl udělat, Dominiku? Prošla si tolika věcmi a ty ji šikanuješ?“

Dominic zůstal stát jako opařený. Šikanuje ji? To opravdu nebyl tento případ, ve skutečnosti byl šikanován on jí.

„Mami, ujišťuji tě... netušíš, jak je tato dáma nestoudná.“

Eleanor zvedla ruku, aby ho umlčela. Odtáhla Elaru, aby se jí podívala do tváře.

„Dávám ti své slovo, drahá... nikdo tě nesmí vyhodit... všechno urovnám.“

Elařin úsměv se rozšířil. Zastrčila si vlasy za ucho a přitom zírala na Dominicovu temnou tvář.

***

Elara následovala tu milou dámu do jedné z kanceláří ve firmě. Její úsměv se rozšířil při pohledu na ten prostorný výhled před sebou – velké okno od podlahy ke stropu shlíželo na město.

Dominic mezitím nebyl vůbec nadšený z toho, co se jeho matka chystala udělat. Jasně se mu hnusila troufalost této ženy a strašně si přál ten úsměv z její ošklivé tváře smazat.

„Dominiku, vezmi ji jako svou sekretářku, když zrovna nějakou potřebuješ,“ navrhla Eleanor a pokukovala po Elaře, která se tvářila nesmírně zkroušeně.

Dominic vyslal nenávistný pohled k dámě, která se ani nehnula. Kdyby to byla jakákoli normální žena, už dávno by utekla, aby si zachránila život...

„Ne, mami! To se nestane. Je lepší jako uklízečka než jako moje sekretářka!“

Eleanor na něj přimhouřila oči. „Je to tvá nová sekretářka a to je konečné!“

Vstala a usmála se na Elaru. „Ode dneška budeš pracovat s ním. Jestli se odváží ti dělat potíže... můžeš mě zastihnout na tomto čísle,“ řekla a podala Elaře vizitku, kterou Elara bez váhání přijala.

Elara sepjala ruce a na rtech se jí objevil široký úsměv.

„Ani vám nemohu dostatečně poděkovat, paní, tímto dobrým skutkem jste zachránila život.“

Eleanor se nad jejími laskavými slovy začervenala, rozloučila se s nimi a spěšně opustila kancelář.

Elara jí mávala, dokud nezmizela za dveřmi. Pak si vizitku přiložila k obličeji a významně si ji prohlížela.

V příští vteřině jí ji Dominic vytrhl z ruky. Otočila se a setkala se s jeho mrtvolně chladným pohledem, ze kterého jí přeběhl mráz po zádech.

„Vraťte mi to!“

Dominic ji zvedl nad hlavu a ona na ni kvůli jeho výšce nemohla dosáhnout.

„Právě jsi si podepsala ortel. To místo jsi dostala díky mámině pomoci, ale jak chceš přežít práci pode mnou?“

Elara nadzvedla levé obočí. „Mě šikanovat nemůžete, drahý šéfe.“