Elena na syna zírala, tou otázkou naprosto zaskočená. Rowanův hlásek, tak jemný a nevinný, jí zněl v uších.

„Miluje mě tatínek taky?“

Pomalu zamrkala, oči upřené na jeho zvědavou, rozespalou tvářičku. Díval se na ni a čekal. Plný naděje, tak nevědomý tíhy, kterou ta otázka nese.

Byl tak nevinný. Tak čistý. Nenáviděla fakt, že mu musí lhát.

Sama neznala pravdu. Záleželo by Domovi vůbec na něm? Zále