Když přistáli, Rowan už spal. Dlouhý let ho vyčerpal a jeho tělíčko bylo schoulené k Elenině boku, jemný dech ji šimral na paži. Elena se při pohledu na něj něžně usmála a odhrnula mu zbloudilou kudrlinku z čela.

Nenáviděla, že ho musí budit, ale byli na místě.

Jemně se k němu naklonila a políbila ho na čelo. „Rowane,“ zašeptala. „Broučku, jsme tady. Vstávej.“

Rowan se pomalu pohnul, svraštil oboč