Dom na ni zíral, hruď měl sevřenou, hrdlo se mu téměř stáhlo, pak zvedl ruku a ukázal na místo naproti němu.

„Prosím, posaď se.“

Elena neprotestovala. Nestěžovala si. Jen si odsunula židli a posadila se.

Bylo jasné… bolestně jasné… že se vyhýbá jeho pohledu.

„Co bys chtěla pít, jíst –“

„Od tebe nic nechci.“

Ta slova byla ostrá, chladná a pevná.

Dom ztuhl a zíral na ni přes stůl. Takže takhle to je