Cesta zpátky k jejímu domu byla tichá.

Byl to ten druh ticha, ze kterého i dýchání bylo napjaté, až se těžko popadal dech.

Ani jeden z nich se neodvážil nic říct, jako by jediné špatné slovo mohlo přetrhnout to tenounké vlákno, které ten okamžik drželo pohromadě.

Elena seděla na sedadle strnule, ruce zkřížené na hrudi, jako by se chránila. Nechtěla Domovi nic říct. Co jí také zbývalo říct? Stejn