Kapitola 109

Pohled Killiana

Rytmické tikání hodin na zdi mé kanceláře byl jediný zvuk, který narušoval ticho. Na stole jsem měl rozházené papíry, ale nedokázal jsem se soustředit. Moje mysl byla neklidná, sužovaná vzpomínkami, které jsem se léta snažil pohřbít. Minulost měla tendenci se vracet, bez ohledu na to, jak hluboko jsem se ji snažil zakopat.

Ostré zaklepání na dveře mě vytrhlo z myšlenek