Kapitola 110

Pohled Killa

Hugova slova mi ozvěnou zněla v hlavě a každá slabika zatloukala hřebík nevíry hlouběji do mé hrudi. Addie mě zachránila? Měl jsem pocit, jako by se pode mnou pohnula země a zanechala mě nejistého a odhaleného. Pěsti jsem měl zaťaté podél těla a zíral jsem na Huga, hledaje v jeho tváři jakoukoli známku lži.

„Hugo,“ začal jsem tichým a chvějícím se hlasem, „nemůžeš jen tak