Kapitola 140

POHLED ADDIE

Měla jsem sevřenou hruď, a i když jsem se snažila dýchat sebevíc, připadala jsem si, jako bych se topila. Zvuk vlastního srdce, které mi bušilo v uších, to jen zhoršoval. Můj otec byl v kómatu a já si to nemohla přestat vyčítat. Měla jsem mu odpustit. Měla jsem tu pro něj být, když mě nejvíc potřeboval.

Dom seděl vedle mě a ruku mi jemně položil na záda. „Addie, prosím, p