Kapitola 147

POHLED KILLIANA

„Addie,“ zavolal jsem a kráčel k ní. Zasedací místnost se už téměř vyprázdnila a zůstali jsme v ní jen my dva. Vzduch tu stále ještě jiskřil napětím z toho, co se právě odehrálo. Pozdní dopolední slunce osvětlovalo její profil a já se na okamžik přenesl zpět do jednodušších dob – do doby před obviněními, před vězením, než jsem nechal svou nenávist, aby mě oslepila vůči