Kapitola 162

Killianův pohled

Napětí v učebně bylo dusivé. Addie stála přede mnou, oči jí plály směsicí strachu a hněvu. Děti se k sobě přitiskly blíž, vycítily bouři, která se mezi námi schylovala. Srdce mi bušilo do žeber, když jsem se pomalu zvedal z té maličké židle a ani na vteřinu jsem s ní nepřerušil oční kontakt. Pastelka, kterou jsem držel, se odkutálela po Ivyině rozpracovaném obrázku a