Kapitola 166

Pohled Addie

Byl den otcova pohřbu. Obloha visela nízko a šedivě a zrcadlila tupou bolest v mé hrudi, zatímco knězova slova monotónně plynula – byla to tklivá melodie označující konec otcova života. Vzduch byl těžký příslibem deště, jako by samotná příroda tajila dech v očekávání nadcházející bouře.

Stála jsem na okraji hrobu, ruce se mi třásly, jak jsem svírala jedinou bílou růži. Je