Pohled Addie

Třásly se mi ruce, když jsem se přes stůl v zasedací místnosti dívala na Vivienne a Seru.

Členové rady seděli jako přimražení ve svých kožených křeslech, nikdo se neodvážil pohnout. Ticho bylo tak husté, že jsem slyšela staré hodiny na zdi tikat a odměřovat každou bolestnou vteřinu.

Paní Montoyová už ani nepředstírala, že si dělá poznámky. Její pero leželo zapomenuté vedle šálku kávy,