Kapitola 178

Pohled Addie

Srdce mi bušilo o žebra jako uvězněný pták, když vedoucí důstojník vykročil vpřed a z kapsy saka vytáhl složený papír. Zdálo se, že každý úder srdce se mi ozývá v uších a mísí se s ohlušujícím tichem, které v zasedací místnosti zavládlo. Viviennina tvář byla mrtvolně bledá, ale brada se jí zvedla s tou stejnou arogancí, kterou jsem viděla už tolikrát, se stejným výrazem,