Kapitola 222

ADDIIN POHLED

Zasedací místnost stále páchla zradou. Ve vzduchu se vznášela slabá vůně leštidla na dřevo a studené kávy, ale přebila ji odporná realita toho, co se právě stalo. Stála jsem tam a zírala na nyní prázdný stůl, ruce jsem tiskla k hraně tak silně, až mě bolely klouby. V místnosti bylo ticho, ale v mé mysli řvala nevěřícnost, vztek a něco, co jsem odmítala pojmenovat: bolest