Kapitola 223

VICTORŮV POHLED

Bouře za oknem zrcadlila tu, která zuřila v mé hrudi. Těžké dešťové kapky bušily do skla, neúprosný rytmus, který hrozil přehlušit mé myšlenky. Kancelář, nyní zbavená Addiiných osobních věcí, působila chladněji, sterilně. Přejel jsem rukou po leštěném dřevě stolu. Mého stolu. Konečně.

A přesto se nedostavilo uspokojení, o kterém jsem si myslel, že ho pocítím.

Zavřel js