POHLED ADRIANY~

„Můj otec je zvíře, ano, řekla jsem to, zvíře a terorista, násilník a všechno ostatní zlé a odporné, co zločinci v Itálii dělají! Nenávidím ho,“ řekla jsem, držela papír v rukou a třásla se vztekem, zatímco jsem ho zmačkala a hodila na podlahu.

„Nenávidím domov a nikdy se nechci vrátit. Můj život od přestěhování na Maltu nebyl nic jiného než nádherný. Ten pohledný číšník, kterého jsem potkala minulý týden, mě konečně chce vzít na rande, někam na úrovni, ale místo toho mě otec povolal domů,“ řekla jsem, hodila kabelku na pohovku a zabořila se do ní.

„DNES VEČER!“ vykřikla jsem. „A ten HAJZL tam bude taky.“

Moje sestřenice a nejlepší kamarádka na světě, Francesca, seděla vedle mě, zatímco jsem nepřetržitě plakala.

„Pokud to odmítneš, jsem si jistá, že tě do toho letadla dotáhnou násilím,“ řekla a zněla lítostivě, když zvedala papír, aby si přečetla jeho obsah.

„Myslela jsem, že když otec řekl: ‚Dělej si, co chceš, nechci už vidět tvůj ubohý obličej,‘ myslel to vážně. K čemu by mě ten chlap mohl potřebovat? S tímhle životem jsem skončila, chci s tím skončit, Francesco,“ plakala jsem do polštáře na pohovce.

„Dívej se na to z té lepší stránky, aspoň ti teď rozmrazí účet a budeme moci zaplatit za ten byt, co jsme chtěly. Prostě jdi na tu oslavu a vrať se, je to jen na dnešní večer, ne? Nepíše se tam, že tam musíš přespat,“ řekla a lehce mě pohladila po rameni, než si o mě opřela hlavu.

„Vím, že je to těžké, holka, ale zvládneš to. No tak, pomůžeme ti vybrat šaty, jsi pořád ta krásná a výstřední Adriana Valerii, musíš to těm svým nevlastním sestrám ukázat, víš, že tam budou a budou na tebe civět těma svýma očima,“ řekla, prohrábla mi vlasy a přiměla mě vstát na nohy.

Což jsem udělala neochotně.

„Nechci tam jít, kéž bych jim mohla říct, že mě srazil vlak nebo tak něco,“ řekla jsem a kroutila hlavou na protest.

„Ani náhodou, pojď, jdeme do butiku L’Atelier Maltesi,“ řekla a táhla mě ke dveřím.

O tři hodiny později už jsem mířila domů do Itálie, abych se zúčastnila té oslavy, kterou se můj otec rozhodl uspořádat pro mého adoptivního bratra, kreténa Mattea.

Jeho jméno mi vysílalo vlny čistého podráždění po páteři, zatímco jsem myšlenky na něj vytěsňovala z mysli. Nenávidím ho každým kouskem své bytosti, je to hajzl a jsem ráda, že to teď vidí všichni.

Zkažený parchant, tak mu můj otec v soukromí říkával, tak proč pro něj pořádá tuhle pompézní oslavu a proč bych já měla být uprostřed všech těch starých odporných chlapů?

Zvedla jsem pozvánku, která byla viditelně silně pomačkaná, a znovu ji narovnala. Znovu jsem si přečetla její obsah, tentokrát pozorněji.

Jste srdečně zváni na večer plný intrik a požitků v sídle váženého Dona Vittoria Valerii.

Datum: 30. ledna 2023

Čas: od půlnoci do úsvitu

Lokalita: Casa Valerii, ukrytá ve stínech Porto Salvo.

Dress code: pro muže černá, ženy si mohou svobodně zvolit to, co je uchvátí, s nádechem tajemství.

Připojte se k nám pod ochranou noci, oslavíme věrnost, život a pouta našeho bratrstva. Vychutnejte si nejlepší kuchyni, znamenitá vína, která Sicílie nabízí, a pokušení zakázaných potěšení.

Ale pamatujte, že uvnitř těchto zdí je zdrženlivost prvořadá a platidlem noci jsou tajemství; věřte jen těm, které znáte, neboť zrada nese kruté následky.

Rodina Valerii.

Podívala jsem se na to s nevolí. Tyhle falešné večírky, které ti muži pořádají jen proto, aby ukázali, kdo je mocnější, se mi okamžitě zhnusily.

Dřív to byl můj otec, ale teď se zdá, že Matteo je nový ambiciózní Don ve městě, který o všem rozhoduje, a mému otci se to nelíbilo.

To muselo tátu hluboce zasáhnout, tak proč by pořádal tuhle oslavu na jeho počest? A proč tam musím být já?

Ne po tom, co mě on a moje macecha naposledy obalamutili, abych tátu tak urazila, že jsem se musela rozhodnout opustit Itálii.

Můj otec je jako sup, čeká na vás a pak zaútočí.

O hodně později jsem vystoupila z letadla, vyřídila formality a byla jsem doma – nebo spíš volná.

Jediné, co jsem si dokázala představit, bylo, jak budu reagovat na opětovné setkání s tím lhářem a jak rychle se odtamtud budu chtít dostat.

Můj táta si vybral ten nejmíň vhodný den, aby mi tohle udělal!

Zrovna když mě Ezio konečně požádal, abych byla jeho přítelkyní, v což jsem doufala.

Prošla jsem kolem výdeje zavazadel a zamířila k letištním dveřím.

Když se dveře otevřely, zhluboka jsem se nadechla, vypustila všechny negativní myšlenky z hlavy a naladila se na pozitivní vlnu.

Usmála jsem se, a jak jsem to udělala, prošel kolem mě muž s ventilátorem a vyfoukl mi pozvánku z ruky.

Vykřikla jsem a skočila po ní. Chytila jsem ji dřív, než stačila uletět, a snažila se bezpečně dopadnout na zem.

Přitom jsem ale přistála v pevném sevření policisty, jehož úchop byl až příliš silný na to, aby byl přátelský.

„Pusťte mě! Co to má být?“ vyzvídala jsem a srdce mi najednou bušilo až v krku.

„Jste Adriana Valerii?“ zeptal se a upřeně se na mě díval. Podívala jsem se na něj s hrůzou.

Mám své jméno zapřít, nebo je to jeden z tátových mužů?

Rozhodla jsem se pro skličující naději, že platí to první.

„Ano, jsem. Co to sakra má znamenat?“ zeptala jsem se a vytrhla ruku z jeho sevření. Sledovala jsem, jak se k němu připojily dvě policistky. Ta blondýna sáhla do kapsy a vytáhla něco, v co jsem doufala, že to není!

„Jste zatčena za spolčení s italským zločincem a mafiánským donem Matteem Cassanem za účelem úmyslné distribuce tvrdých drog. Cokoli řeknete, může být a bude použito proti vám u soudu,“ oznámil policista a gestem pokynul blondýnce, aby mi nasadila pouta.

„Cože! Je to jen můj adoptivní bratr! O ničem takovém nevím!“

Ale nikoho to nezajímalo, už mě vlekli ven a hodili do policejního auta.

Ještě jsem ani pořádně nepřistála, Matteo, ty slizký kousku hovna, a už tě chci zavraždit!