„Nelíbí se mi představa, že by se moje holka svlékala, Isadoro,“ říká můj přítel Julian Vesper a vrhá na mě zlostný pohled se založenýma rukama. „Je to odporné a nečisté. A já potřebuju, aby moje holka byla čistá.“

Julian Vesper je moje vysokoškolská láska – chodíme spolu devět měsíců, i když on už odpromoval. Je velmi disciplinovaný a odtažitý, syn pastora, ale chová se ke mně moc hezky. Vždycky zdůrazňoval, že s intimitou počkáme až do svatební noci, díky čemuž se cítím velmi respektovaná a v bezpečí.

Navíc vydělal miliony dolarů obchodováním s kryptoměnami. Jako někdo, kdo vyrůstal v naprosté chudobě, se díky té finanční jistotě cítím tak chráněná. Je to ten nejvelkorysejší a nejinteligentnější chlap, jakého jsem kdy potkala, a mám obrovské štěstí, že jsem s ním.

„Juliane Vespere,“ odpovídám, „přísahám bohu, že bych v tom klubu nikdy neudělala nic, čím bych tě zradila – jen tančím.“ Políbím ho na tvář. „Ale jdu pozdě a musíme zaplatit nájem. Všechno bude v pořádku.“

V poslední době má Julian Vesper peníze vázané v nějakých kryptoměnových investicích. Aby zajistil co nejlepší výnosy, investoval všechno, co má, a momentálně bydlí u mě. Poslední měsíc dřel hrozně tvrdě, ale vybírá si to na něm svou daň. Málokdy bere telefony, v podstatě nevychází z bytu a pije víc alkoholu, než míval ve zvyku, aby si uklidnil nervy, zatímco skoro celý den zírá do počítače.

Takže jsem vzala pár směn v strip klubu, abych nás mezitím finančně utáhla. Studuji hotelový management, ale tanec mám v krvi – nejdřív to byl cíl k hubnutí v dospívání, pak způsob, jak si uchovat vzpomínky na mámu, a nakonec se to stalo součástí mé identity.

Bohužel v klasickém baletu, který miluji nejvíc, nejsou žádné peníze. Takže i když si to Julian Vesper nepřál, vzala jsem si brigádu v strip klubu a svůj plat dávám Julianu Vesperovi, abych mu pomohla s jeho podnikáním.

Být exotickou tanečnicí sice nebyla moje první volba, ale když můžu vydělat peníze na idiotech, kteří mi chtějí strkat své těžce vydělané dolary za tanga? Na tom nevidím nic ostudného.

Nakonec jsem Juliana Vespera přesvědčila, že je to tak – můj tanec je jen investicí do jeho firmy. Jsem ráda, že mě nechá pomáhat – chci jen udělat cokoli, abychom mohli začít náš společný život.

Do klubu dorazím přesně v osm a usměju se na Pietra, svého manažera, který na mě kývne. Tlumeně osvětleným klubem duní hudba a všímám si, že je tu dnes rušněji než obvykle. Některé z ostatních tanečnic na mě zamávají a já jim zamávání opětuji, ale zamířím rovnou k Dantemu Rossimu, který už má na tváři široký úsměv určený jen mně.

„Ahoj kočko,“ řekne a přitáhne si mě k sobě, když vklouznu za bar a obejmu ho kolem pasu.

„Ahoj krasavče,“ odpovím a se smíchem k němu vzhlédnu. Dante Rossi – je nádherný, ale bohužel, mé srdce patří Julianu Vesperovi. A i kdyby nepatřilo, Dante Rossi je gay jako fialová kabelka. Přesto je to můj nejlepší kamarád a miluju, když se jeho barmanská směna překrývá s mým tancováním.

„Co se to tu dneska děje?“ zeptám se, když mě vezme kolem ramen. Panuje tu rušná, vzrušená atmosféra a tanečnice mají na sobě své nejvýraznější kostýmy a nejlepší parfémy.

„Tobě nic neunikne, co, zlato?“ odpoví Dante Rossi a já se nad tím komplimentem zazubím. „Proslýchá se, že přijdou velká zvířata – chlápci od mafie, skuteční bossové. Někteří říkají, že se objeví i Malavita Sovrano.“

„Páni,“ vydechnu a vyvalím oči. „Vážně? Není on... nebezpečný?“

„Jenom pokud jdeš proti němu,“ prohodí Dante Rossi s pokrčením ramen.

„Slyšela jsem, že zlikvidoval vlastního bratra,“ zašeptám, nakloním se k Dantemu Rossimu a úzkostlivě se rozhlédnu, jako by tu už byl. „Že je naprosto bezcitný –“

Dante Rossi se jen zasměje a zavrtí hlavou. „Isadoro, prostě nedělej nic, čím bys ho naštvala. Pro nás? Přítomnost Malavity Sovrana v našem klubu znamená prostě peníze,“ řekne s křenem. „Takže si konečně budu moct dovolit ten botox, o kterém sním, a ty budeš moct tomu svýmu debilnímu příteli předat ještě větší šek než obvykle!“

„Sklapni,“ řeknu, zamračím se a polovážně ho plácnu do hrudi. Dante Rossi, stejně jako Emilia, není zrovna fanouškem Juliana Vespera. „Stejně žádné z těch peněz neuvidím,“ povzdechnu si. „Pietro mě o takových nocích do VIP salónku nikdy nepouští.“

„Protože ty,“ dobírá si mě Dante Rossi, „jen ráda vrtíš tím svým zadečkem – nikdy nedovolíš, aby se ho někdo dotkl –“

„Fuj!“ ohrnu nad Dantem Rossim nos, odtlačím se od něj, ale přitom se směju a hodím si tašku výš na ramena. „Nenechám na sebe sahat nějaký starý mafiánský úchyláky za pár babek navíc –“

„Za to, kolik tihle chlapi hodlají utratit?“ Dante Rossi na mě povytáhne obočí. „Sakra, to bych se nechal osahávat i já.“

Znovu se zasměju, zamávám přes rameno a zamířím do šatny. Dante Rossi na mě ještě zavolá a popřeje mi štěstí. Než zmizím za závěsem, pošlu mu vzdušný polibek.

O takových nocích se tu pracuje vždycky lépe, když mají všichni dobrou náladu, i když jsem trochu nervózní z představy, že by tu mohl být Malavita Sovrano.

Chci říct, byly ho plné zprávy, a kamkoli přijde, násilí ho, jak se zdá, nevyhnutelně následuje.

Dobrá nálada v místnosti se náhle úplně změní, když Liliana – naše nejlepší tanečnice – slabě zasténá a skácí se k zemi. Manažer Pietro se za závěsem objeví o minutu později s několika vyhazovači, kteří Lilianu zvednou a odnesou dozadu.

Pietro je ale vytočený. Prudce se otočí a s rukama v bok se rozhlíží po místnosti.

„Ty!“ vyhrkne náhle a ukáže na mě. Vyvalím oči. „Doro! Pojď sem!“

„Isadora,“ opravím ho, a pak si nervózně kousnu do rtu, když Pietro protočí panenky, jako by na tom nezáleželo, a pokyne mi, abych šla blíž.

„Dneska večer jdeš do VIP místo Liliany,“ vyštěkne. Přejede mě pohledem. „A nechci slyšet žádný ty tvoje kecy o tom, že jsi jen tanečnice, jasný?“

Otočí mě a strčí směrem ke dveřím. „Teď mazej ven a pamatuj si, co jsem řekl – pro tyhle mafiánský bossy máš jedinou odpověď, a tou je ano.“

Nohy se mi třesou, když kráčím k závěsu.