„Vítejte na pódiu... Piccolu!“ zahlásí DJ mé umělecké jméno.

Tančení mi jde samo – hudba mi vždycky pomáhala cítit se ve svém těle jako doma, a když je ta hudba sexy? No, pak se cítím sexy i já. Při vyvrcholení skladby hodím vlasy dozadu a očima zamířím přímo k muži na „čestném místě“ přímo přede mnou, který za to, aby tam mohl sedět, zaplatil majlant.

Zatímco se mé tělo vlní v pomalých, smyslných pohybech, reflektor svítí na mě, což znamená, že detaily tváře toho VIP hosta nevidím. Ale i bez podrobností poznám, že je to nejdůležitější muž v místnosti. Vyzařuje z něj prostě moc.

Zatají se mi dech, když si prohlížím silné linie jeho svalnaté siluety. Jestli je tu Malavita Sovrano, je to rozhodně on. Vypadá jako muž, který patří do stínů, a přestože jsou tu i jiní muži, mám pocit, že tančím jen pro něj.

Oči Malavity Sovrana jsou na mně přibité, když se na svých patnácticentimetrových podpatcích zapřu a pomalu se zvedám do vzduchu zadkem napřed. Nechám ho, aby si mě pořádně prohlédl, než se ušklíbnu, otočím se a přejdu k tyči.

Zdá se mi to v té tmě? Nebo je na způsobu, jakým mě sleduje, něco... povědomého?

Nechám tu myšlenku rozplynout a místo toho se soustředím na to, abych předvedla své nejlepší triky. A když zaklesnu nohu kolem tyče, roztočím se a nechám své vlasy vlát do šířky, vidím, že tyhle triky dnes večer zabírají.

Ozve se pískot a výkřiky, a Malavita Sovrano se nakloní dopředu, aby na pódium před sebe položil balík bankovek.

Skoro se uprostřed pohybu zaseknu.

Vážně? Tolik peněz, a takhle brzy v mém vystoupení?

Opře se zpátky v křesle, povytáhne na mě tmavé obočí a vyzývá mě, abych mu ukázala víc.

Tak mu vyhovím. Zrychlím tempo, prohýbám se v zádech, zatímco se točím kolem tyče, šplhám nahoru a pomalu kloužu dolů. Když moje píseň skončí, s nadšením vidím, že na vrchu té hromady přibylo mnohem víc peněz.

„Díky,“ zamumlám a přilezu k němu přes poslední kousek pódia. „Jsem ráda, že se vám můj tanec líbil.“ Na jeho modrošedých očích je opravdu něco povědomého...

Natáhnu se pro ty balíčky, ale najednou vedle nich práskne další hromada peněz, až nadskočím.

„Dvojnásobek toho, co tam dal on, zlato,“ vychrlí ten chlap a mlsně si mě prohlíží, „a vezmu si tě dozadu na soukromý tanec.“

„Omlouvám se,“ řeknu a sklopím řasy. „Já tančím jen na pódiu.“

Vím, že Pietro říkal, abych těmhle chlapům dala, cokoli chtějí, ale opravdu mi není příjemné, když na mě někdo sahá.

„Ale no tak,“ řekne ten muž, popadne mě za bradu svými tlustými prsty a zvedne mi hlavu. Malavita Sovrano je okamžitě na nohou. „Taková pěkná děvka jako ty? Vsadím se, že zvládneš víc než jen tančit –“

Lapnu po dechu a vytrhnu se mu, zatímco sklouzávám z okraje pódia. Chci od něj zmizet co nejdřív.

„Řekl jsem,“ zavrčí ten chlap, popadne mě a plácne mě přes obličej hrstí bankovek, „že tě chci, ty malá couro. A jsem ochotný za to zaplatit, tak sakra koukej –“

Vykřiknu a snažím se od něj odtlačit, ale je mnohem větší než já!

Najednou ten muž vykřikne a odletí stranou, jeho sevření mě donutí zavrávorat vpřed.

Když znovu najdu rovnováhu, vyvalím oči. Malavita Sovrano se právě narovnává a na kloubech má krev. Ten chlap, co mě obtěžoval – leží na zemi a z pusy se mu valí krev.

„Panebože,“ vydechnu.

„Dostaňte ho odsud!“ zařve Malavita Sovrano na vyhazovače, pak vytáhne z kapsy kapesník, a zatímco si otírá ruku, probodne mě pohledem. Překvapená tou nenávistí v jeho očích o krok ucouvnu.

„Tady,“ řekne Malavita Sovrano, pustí mou paži a sebere z pódia svůj balík peněz i ty další dva. „Vem si to a vypadni.“

„Co...“ vydechnu, když mi peníze vrazí do rukou. „Ale já...“

„Věř mi, Piccolo,“ řekne suše. „Zasloužila sis to. A teď už sakra jdi.“

Otočí se zády a postaví se mezi mě a vyhazovače. Já se otočím a běžím k baru, za který se hned schovám.

Dante Rossi na mě zírá s otevřenou pusou. „Jsi v pořádku!?“

„Dante Rossi...“ zašeptám, zvednu ty hromady peněz v rukou a ohromeně na ně hledím.

„Ty krávo, Isadoro!“ zašeptá Dante Rossi, přistoupí blíž a zírá na ty prachy. „Podívej se na ten balík! Za jeden tanec!?“

„Já vím!“ vypísknu, „tohle nás hrozně přiblíží k splacení toho dluhu –“

Dante Rossi zasténá a přejede si dlaní po obličeji.

„Co je?“ zeptám se a zamračeně k němu vzhlédnu.

„Jen si přeju, abys to utratila za sebe, Isadoro, a ne za toho budižkničemu.“

„Dante Rossi,“ povzdechnu si a svěsím ramena. „Už ti to nebudu znovu vysvětlovat.“

Protočí oči, zatímco si sedám na malou stoličku v zadní části baru. Po tancování se vždycky zdržuju u Danteho Rossiho, ale jestli bude hnusný, budu si prostě potichu počítat prachy. Přitom v duchu sestavuji e-mail, který později pošlu svému starému příteli Cristianovi.

Cristiano – ten by to pochopil. Byl to nejlepší kamarád mého bratra, když jsme vyrůstali. I když mě viděl jen jako malou ségru, vždycky mi rozuměl víc než kdokoli jiný. Navíc mi říkal Margherito, a to jsem prostě milovala.

Zůstala jsem s Cristianem v kontaktu i poté, co se náhle odstěhoval – ale nikdy neodpověděl. A i když jsem si jistá, že ty e-maily nečte... no, ten zvyk si udržuju pro radost.

V duchu řeším, jak Cristianovi popsat tuhle noc. Chci mu říct o svém triumfu – vždycky jsem chtěla, aby na mě byl Cristiano pyšný. Ale v e-mailech pravdu trochu přikrášluji. Například píšu, že tančím v souboru, což je pravda...

Jen nezmiňuji, že můj styl tance je exotický a už ne baletní. Trochu se ušklíbnu, celá nadšená, že Cristianovi napíšu, jak jsem udělala dojem na mocného klienta a dostala velký bonus. Ale jak by mu bylo, kdybych mu řekla, že tím klientem byl Malavita Sovrano?

Povzdechnu si s myšlenkou, že Cristiano by asi nebyl nadšený. Vždycky chtěl, abych byla v bezpečí, a tančit pro Malavitu Sovrana? Jsem si jistá, že by to Cristiano neschvaloval.

Jsem v polovině rozhodování, jak přesně ten e-mail formulovat, když zaslechnu své jméno.

„Je to Isadora?“ Dva muži vykouknou za okraj baru.

Dante Rossi se postaví přede mě, zatímco se snažím schovat. Jak znají moje pravé jméno? Tady si nechávám říkat Bambina.

„Kdo se ptá?“ zeptá se Dante Rossi ostražitě.

„Do toho ti nic není,“ řekne ten vyšší z těch hromotluků, odstrčí Danteho Rossiho stranou a vykročí vpřed, tyče se nade mnou. „Odevzdej ty prachy, holčičko. Byla jsi prodaná – teď pracuješ pro Dona Valentiho.“

Čelist mi spadne až na zem.