Arturo mi dal příští den volno z obědové směny, protože jsme tam byli do šílených hodin, a když se potkám s Finnianem v kuchyni, kde zívám a hledám kávu, je už dávno po obědě.

„Nenávidím tě,“ zamumlá Finnian a podává mi kávu, zatímco si mne oči. „Rozhazuješ mi spánkový režim, Piccola. Už nespím svých deset hodin denně a ničí to mou obvykle sluníčkovou povahu. A mou zářivou pleť.“

„Vážně?“ zeptám s