„Víš, Isadoro,“ řekne Moretti a nenápadně si přitáhne křeslo blíž, takže se na mě dívá zespodu. Není pro něj žádný problém vzít i druhou ruku a položit mi ji na zadní stranu druhé nohy, jeho prsty se mi tiskou do měkké kůže levého stehna. „Začínáš mi být sympatická. Říkám si, jestli nebyla chyba tě dávat na takové místo – kde jsi vidět. Kde tě ostatní muži mohou… obdivovat. Když si začínám myslet,