Na vteřinu se v tom úplně ztratím – v pocitu Cristianových úst pohybujících se na mých, v tom, jaké jsou jeho vlasy pod mými prsty, když jimi projíždím, v tom, jak jeho ruka s jasným záměrem a úctou klouže po mém boku.

Ale když ta dlaň narazí na jednu z modřin na mých žebrech a přitlačí trochu víc, než v té naléhavosti dotknout se mě a cítit mě zamýšlel –

vrátím se k sobě.

A vzpomenu si, kdo jsem.