Cristiano se ke mně nakloní a dlaní mi obejme tvář. „Pro mě jsi skutečná, Isadoro,“ zašeptá a upřeně se mi dívá do očí takovým způsobem, že se mi tají dech. „Jsi možná… jediný skutečný člověk v mém životě. Jasné?“

Pomalu přikývnu, vnímám jeho slova.

Nakloní se dopředu a jemně, téměř cudně, přitiskne své rty na mé – jen na ten nejkratší zlomek vteřiny. „Ale slyším tě,“ zašeptá, když se o kousek odt