Sloane:

Tělo mě bolelo, když jsem otevřela oči a zjistila, že ležím v posteli sama.

Varkas, stále v obleku, na mě nadzvedl obočí, pak protočil oči a hodil po mně ubrousek. Podívala jsem se na něj a jen se zamračila nad tím, jak páchl.

Byl na něm můj výstřik a jeho sperma.

„Nejsi panna, a proto tvé krve nebylo zapotřebí. Tohle jako důkaz stačilo, spolu s tou značkou od kousnutí na tvém krku,“ řekl a mně se sevřelo srdce.

„Oni vstoupili do pokoje?“

„Měla bys být vděčná za to, že nám v tomhle dopřáli ‚soukromí‘,“ řekl a urovnal si kravatu. „Tohle bude odteď tvůj pokoj a nečekám, že bys chodila do mého.“

„Je to naše první noc...“

„Svou první noc jsi měla, přesněji řečeno půlhodinu,“ řekl a já od něj odvrátila pohled. Srdce mě bolelo, když jsem se posadila, a zamračila se, když jsem ucítila, jak mi po krku stéká krev. Jeho špičáky se mi zaryly hluboko do šíje, a i když jsem věděla, že mě technicky neoznačkoval – netrefil tu správnou žílu –, věděla jsem, že to stačilo k tomu, aby do mě vtlačil svůj pach a zajistil, že budu označena jako nějaká konkubína.

„Jdeš už, Varkasi?“ Siennin hlas mě zaskočil a stálo mě všechno úsilí neříct ani slovo, zatímco jsem drtila prostěradlo v pěstích. Ten chlap se na mě ani nepodíval, když šel k ní. Srdce mi v hrudi bušilo a já v agónii i vzteku potřásla hlavou.

„Dej mi minutu, Sienno,“ řekl a ona přikývla, udělala krok zpět a vyšla z pokoje. Podíval se na mě přes rameno a já musela potlačit zamračení, když jsem cítila jeho pohled. Představa, že tohle všechno budu muset snášet sama, byla nad mé síly, a protože jsem věděla, že i má matka je v tomhle na jeho straně, cítila jsem se prostě opuštěná. „Naše páření není nic jiného než divadlo pro veřejnost, vyjádřil jsem se jasně? To, co se stalo dnes večer, je JEN dohoda pro starší.“

„Co jsem udělala špatně, Varkasi...?“

„Alfo Varkasi,“ opravil mě. „Nejsi pro mě nic a netřeba dodávat, že v porovnání s mou třídou neznamenáš vůbec nic. Začni se podle toho chovat, než tě k tomu donutím.“

„Proč to děláš?“ zeptala jsem se a tázavě zavrtěla hlavou. „Přece jsem musela něco udělat...?“

„Ještě jedna otázka a donutím tě ten tvůj jazyk spolknout,“ zarazil mě. Podívala jsem se do klína a on si odfrkl, než otevřel dveře. „To je přesně to, co jsem v životě potřeboval, posranou omegu, která si myslela, že má právo se na Alfu vůbec podívat, natož s ním mluvit.“

Práskl dveřmi a mně z očí vyhrkly slzy, dřív než jsem je stihla zastavit. Srdce mě bolelo a já zaťala pěsti, snažíc se najít řešení té šlamastiky, ve které jsem se ocitla.

Byla to situace, o které jsem si nikdy nemyslela, že ji budu muset řešit, zvláště vzhledem k tomu, že jsme pro sebe měli být z mnoha důvodů vyvoleni. Tohle mi však dokazovalo, že jsem udělala chybu, když jsem na to přistoupila – ne že bych měla na výběr, když se mě starší ptali.

Zvedla jsem se z kraje postele a ignorovala palčivou bolest mezi nohama. Možná jsem krvácela, ale ten chlap nevěděl, že to bylo poprvé. Slzy se mi řinuly z očí a já zamířila do koupelny napustit si vanu.

„Víš, to poslední, co jsem čekala, bylo, že ta děvka nebude panna,“ slyšela jsem Siennu říkat za dveřmi, když jsem vyšla z koupelny, abych si vzala čisté oblečení. Potřebovala jsem se aspoň dostat z těch šatů.

„Co kdybychom to téma uzavřeli, Enno? To poslední, co teď potřebuji, je připomínka té špíny, které jsem se právě dotkl,“ řekl a mě u srdce bodlo. „Ale musím uznat, že by mi nevadilo, kdybys mi připravila koupel ty. Víš, něco, co mě očistí, pomůže mi se uvolnit...“

Beze slova jsem se vrátila do koupelny a svět se se mnou začal točit. Otočila jsem kohoutek a opláchla si obličej, snažíc se ovládnout slzy a zchladit tělo; bolest, kterou jsem cítila, se však nedala popsat.

„Špína?“ zašeptala jsem si pro sebe. „Viděl mě jen jako špínu?“

Polkla jsem a nutila se přijmout jeho slova, ale věděla jsem, že ať udělám cokoli, nepodaří se mi to. Srdce mě bolelo, když jsem se křečovitě chytila umyvadla, a pak jsem vyšla z koupelny. Srdce mi bušilo, přešla jsem k oknu a otevřela ho; potřebovala jsem čerstvý vzduch, než se zhluboka nadechnu.

V uších mi zněla matčina slova a já si nemohla pomoct a cítila se naprosto sama, nucená přijmout osud, kterému jsem ani nerozuměla.

„Nejsi čistokrevná, tvůj otec tuhle dohodu sjednal jen tak tak pro bezpečí nás všech.“ Při té vzpomínce mě bodlo u srdce, a když jsem se podívala z okna na noční oblohu, neubránila jsem se slzám. Obloha byla plná hvězd a srpek měsíce, který ji osvětloval, přihlížel tomu, jak mi po tvářích volně stékají slzy.

„Jsi úplně sama,“ zamumlala jsem si pro sebe a vyslovila tak své myšlenky nahlas. „Tak co uděláš tentokrát, Sloane?“