„Dominiku, čím jsem si tohle zasloužila?“ zeptala se Gianna a s vytřeštěnýma očima se dívala na svého manžela, zatímco vcházela do jeho pracovny. Položila před něj na stůl složku s rozvodovými papíry a tázavě zavrtěla hlavou.

Alpha Dominic se ani neobtěžoval cuknout, natož aby vzhlédl od dokumentu k obchodní transakci, kterou právě studoval. Jediným náznakem toho, že o její přítomnosti ví a že ho obtěžuje, byla skutečnost, že křečovitě sevřel pero, které držel v ruce.

„Snažil jsem se jí v tom zabránit, Alpho, ale odmítla poslechnout...“

„Vypadni, Silasi,“ řekl Alpha Dominic a utnul svého betu dřív, než stačil doříct další slovo. Právník už čekal venku, a když viděl betu vycházet z místnosti, věděl, že má manželům dopřát soukromí, které k vyřešení svých záležitostí potřebovali.

„Kolik chceš?“ zeptal se a žena se zamračila.

„Dominiku, ty si myslíš, že si říkám o tvé...?“

„Kolik sakra chceš za to, že ty rozvodové papíry podepíšeš?“ přerušil ji. Poprvé k ní vzhlédl a ona, jeho manželka, žena, která s ním byla v manželství téměř tři roky, v jeho očích uviděla odpor a nenávist. Uviděl bolest v jejím pohledu, ale bylo mu to jedno, vůbec ho to nezajímalo.

„Dominiku, co jsem udělala, že si tohle zasloužím? Aspoň mi vysvětli, proč se chceš tak najednou rozvést,“ řekla a dívala se na něj, zatímco se snažila zpracovat jeho otázku.

„Milion.“

„Tohle není žádné smlouvání, Alpho,“ řekla a probodla ho pohledem. Rozbolel ji žaludek a musela se přinutit k klidu; připomínala si, že musí zůstat vyrovnaná. Že to, co právě dělá, by jí mohlo víc uškodit než prospět.

„Dva.“

„Dominiku, mám své vlastní peníze a nepotřebuji tvoje, abych podepsala kus pitomého papíru. Ale zasloužím si vědět, proč po mně chceš ten podpis, když jsem byla...“

„Moc dobře víš, že nemáš takovou hotovost, jakou ti můžu dát já. Takže se netvař, že ano,“ zastavil ji. Srdce jí bušilo a muž vstal ze židle, pohled tvrdší než kdy dřív upřený na ženu, které se do očí draly slzy.

Ruce se jí třásly, a i když věděla, že má pravdu, to poslední, co se chystala udělat, bylo nechat se od něj urážet penězi. Příčilo se jí to a on to věděl.

„O peníze mi nikdy nešlo. Ty ze všech lidí bys to měl vědět...“

„Fajn, tak ten papír podepíšeš bez zbytečných scén. A s ohledem na tvou ‚loajalitu‘ a ‚oddanost‘ ti bude po podpisu na účet převedeno pět milionů dolarů,“ řekl a ženě se zatajil dech. „To by ti mělo stačit na začátek jakékoli cesty, pro kterou se rozhodneš, a očekávám, že to bude stačit i na to, aby ses držela dál od tisku a jejich otázek.“

Gianna mlčela, několik vteřin neřekla ani slovo a pak se objala pažemi. Srdce jí tlouklo a poprvé od svatby se ocitla v situaci, kterou by nepřála ani svému nepříteli.

„Je to kvůli ní, že ano?“ zeptala se a vzhlédla k němu. Jeho oči ztvrdly a bylo to, jako by zmínka o ní byla tím největším hříchem, jakého se mohla dopustit. Neodpověděl, ale věděla, že odpověď ani nepotřebuje.

Rty se jí zachvěly a podívala se na složku. Zhluboka se nadechla, cítila, jak ji v žaludku pálí bolest, a pak se podívala na pero, které leželo před mužem.

„Můžu si půjčit pero, prosím?“ zeptala se a potlačila slzy. Muž pobaveně nadzvedl obočí, zjevně ohromen tím, že dosáhl svého. Ale ona věděla, že ten boj za to nestojí. Snažila se, ale nefungovalo to – on nechtěl, aby to fungovalo.

Podal jí pero, ona vzala papír, roztřeseně ho podepsala a položila pero zpět na složku.

„Vidíš, nebylo to tak těžké, že?“ zeptal se posměšně. „Peníze budou na tvém účtu během pár minut. S tímto podpisem a vzájemnou dohodou může vše skončit během jednoho sezení.“

Neodpověděla, místo toho udělala krok zpět a vyšla z jeho pracovny. Nespouštěl z ní oči a poslouchal klapot jejích podpatků o podlahu vily. Dovnitř vešel právník, pan Thatcher, a Silas; beta se tázavě podíval na Alphu.

„Převeď jí pět milionů dolarů a můžeš začít vyřizovat rozvod,“ řekl Alpha Dominic a podíval se na právníka, který přikývl. „A ty, Silasi, řekni Vivienne, že se brzy vrátí domů. Ať jsou s Lorenzem připraveni. Do té doby chci, aby na Giannu někdo dohlížel. To poslední, co potřebuju, je, aby šla za novináři, a chci, aby se to vyřídilo, aniž by se to dozvěděli moji rodiče. Víš, že nepotřebujeme, aby se nám do toho pletli...“

Gianna vyšla z domu, ztracená v myšlenkách, dokud jí v kapse nezavibroval telefon. Věděla, že nebylo moudré odejít z domu jen s mobilem v ruce, ale v tu chvíli jí to bylo jedno. Chtěla být prostě pryč.

Položila si ruku na břicho, popotáhla a na okamžik křečovitě sevřela látku své košile. Pak sevření uvolnila a podívala se na zprávu, která jí přišla. Převedl jí těch pět milionů dolarů.

„Víš, zlato,“ promluvila ke svému nenarozenému dítěti. Přejela si rukou po břiše a dívala se na telefon. „Jedna věc, kterou tvůj otec nechápe, je, že loajalita se nikdy nedá koupit. Ale slibuju ti, že udělám všechno pro to, abych byla matkou, jakou si ZASLOUŽÍŠ. Prozatím věřím, že je naším osudem tohle přijmout...“