POHLED TESSY

_________________

„Tessa je vaše nevlastní sestra, a proto ji musíte za každou cenu chránit,“ pokračoval Viktor v mluvení, zatímco Ryder a Zane na mě vrhali pohledy plné sotva skrývané nenávisti.

Ucouvla jsem a snažila se schovat za svou matku. Cítila jsem jejich hněv a začala se třást.

V jejich očích byla hluboká zášť, temný vztek, kvůli kterému jsem se cítila jako kořist v čelistech dravce. Sledovala jsem, jak se jim v očích mihl odpor a jejich dech se zrychlil, když jim otec nařídil, aby mě chránili.

„Vaše matka je pryč,“ řekl Alfa Viktor tichým a pevným hlasem.

Ryderova a Zaneova ramena ztuhla, když to slyšeli, jejich oči byly pochmurné.

„A Cora je teď pro mě vším. Očekávám, že to budete respektovat a budete respektovat ji. Pokud to nedokážete, pak se budete muset vzdát svých postů Alf. Vyjádřil jsem se jasně?"

Ryder a Zane na svého otce nevěřícně zírali. Nikdy předtím po nich nikdo nechtěl, aby si vybírali mezi smečkou a rodinou. Byla to hranice, o které si nemysleli, že ji někdy překročí.

Obě dvojčata nebyla z tohoto vývoje nadšená. Nikdy se nesmířili se smrtí své matky a představa, že by má matka zaujala její místo ve smečce, pro ně byla jako facka do tváře.

Probodávali mě pohledem, jejich nenávist byla hmatatelná. Připadala jsem si jako v mířidlech nabité zbraně.

Napětí viselo ve vzduchu jako bouřkový mrak a vše skončilo, až když dvojčata vyrazila ze sídla ven.

Ulevilo se mi, když mě konečně odvedli do mého pokoje. Klesla jsem na postel, vyčerpaná z emocionálního vypětí dnešního dne.

Můj pokoj byl krásný, s růžovými a bílými dekoracemi, které měly očividně oslovit mladou ženu, jako jsem já. Bylo jasné, že si Alfa Viktor dal na výběru nábytku a barev velmi záležet, a já pocítila záchvěv vděčnosti za jeho ohleduplnost.

Ale nemohla jsem se zbavit pocitu hrůzy. Věděla jsem, že Ryder a Zane budou bydlet ve stejném sídle jako já, a už teď jsem cítila jejich nepřátelství. Říkala jsem si, jak se v tak nepřátelském prostředí s nimi vůbec budu moci cítit dobře.

Později večer jsem byla povolána do jídelny na večeři a Alfa Viktor trval na tom, abych seděla vedle něj.

„Hej zlatíčko, jsi v pořádku?“ zašeptala na mě máma z druhého konce stolu se starostí v očích.

Vynutila jsem si úsměv a přikývla.

Během jídla se Alfa Viktor snažil zmírnit napětí.

„Jaký je tvůj nejoblíbenější koníček?“ zeptal se mě Alfa Viktor. Na moment mě to zaskočilo.

„Ráda peču,“ řekla jsem a na tváři se mi objevil úsměv při vzpomínce na mou oblíbenou zálibu.

„A co ty, Zane?“ zeptal se ho Alfa Viktor vědoucně.

Zaneova tvář byla stále chladná a nepřátelská. „Nemám žádné koníčky,“ řekl úsečně. Bylo ale jasně vidět, že lže.

Alfa Viktor si odkašlal a obrátil se k Ryderovi: „A ty, synu?“

„Žádné,“ odpověděl Ryder lhostejně a rýpal se v jídle před sebou.

Ucítila jsem, jak po mně někdo vrhá vražedné pohledy. Zjistila jsem, že je to Zane, a když se naše oči střetly, rychle jsem neklidně uhnula pohledem.

Zatímco se Alfa Viktor, můj otčím, snažil udržovat konverzaci, začala jsem se uvolňovat a v jídelně se rozhostil pocit mírného klidu.

V tu chvíli se Alfa Viktor zmínil o něčem, co mě ohromilo.

„Mám tři syny – vlastně jsou to trojčata, ne jen ty dva, které jsi poznala,“ řekl Alfa Viktor a na rtech se mu objevil láskyplný úsměv. „Můj nejstarší syn, Maddox, je teď na cestách. Rád poznává svět.“

Zůstala jsem jako opařená. Neměla jsem tušení, že Ryder a Zane jsou jen dva ze tří bratrů.

Upřímně řečeno, odhalení, že existuje třetí bratr, kterého jsem ještě nepoznala, mě trochu vyvedlo z míry, ale snažila jsem se zahnat obavy.

Alfa Viktor byl ke mně od mého příchodu milý a věřila jsem, že udrží klid. Přesto jsem cítila mírný neklid a říkala si, jestli bude můj nevlastní bratr přátelský, nebo jestli bude mnohem horší než Ryder a Zane.

Navzdory svým obavám jsem se rozhodla zůstat optimistická. Koneckonců jsem tu byla teprve krátce a nebyl důvod dělat unáhlené závěry. Zhluboka jsem se nadechla, usmála se a pokračovala v jídle.

Má naděje však měla krátkého trvání, když Alfa Viktor náhle promluvil.

„Než zapomenu; cestuji na setkání s Alfou smečky Propastného vytí a Cora mě zítra brzy ráno doprovodí,“ informoval mě a mně se sevřel žaludek. „Synové, doufám, že se o Tessu postaráte, zatímco budeme pryč.“

Sotva jsem dokázala potlačit úzkost při představě, že zůstanu sama s Ryderem a Zanem, vzhledem k tomu, jak se ke mně zatím chovali. Srdce mi bušilo v hrudi a měla jsem pocit, že se mi udělá špatně.

„Nemůžu… Nemůžu jet s vámi?“ zeptala jsem se ho, slova se mi třásla a překotně se sypala z úst.

Ryder se nahlas uchechtl, očividně se mi posmíval. Věděla jsem, že ho to baví a nemůže se dočkat, až mi znepříjemní život.

„Ale ne, drahoušku. A co škola? Poslouchej mě, nemáš se čeho bát, ano?“ vložila se do toho moje máma.

‚O tom pochybuji,‘ zamumlala jsem si ustaraně v duchu, když jsem pohlédla na Rydera a Zana.

Jejich pohledy se střetly a já viděla, jak si vyměnili výraz, ze kterého mi naskočila husí kůže. Byl to pohled plný krutých úmyslů a mně kleslo srdce.

Alfa Viktor dodal s povzbudivým úsměvem ve tváři: „Tvoje máma má pravdu, Tesso. Moji synové se o tebe dobře postarají, zatímco budeme pryč.“

Skoro se mi chtělo brečet, když jsem to slyšela.

„Budeš tu v bezpečí, že ano, chlapci?“ Alfa Viktor se otočil ke svým ďábelským synům.

Zane si odfrkl a protočil oči.

„Budeme naprosto slušní, otče,“ ušklíbl se Ryder přímo na mě a jeho hlas odkapával sarkasmem. Vyměnil si se Zanem uličnický pohled. „Neboj se, Tessa je ve skvělých rukou.“ Chladně se usmál.