Ryker:

Stálo mě to veškeré sebeovládání, abych té ženě, která vůbec netušila, s čím si zahrává, neublížil.

Skutečnost, že otevřeně vyzývala alfu, mi prozradila, že si neuvědomuje, jak je to nebezpečné. Ať už byla mou manželkou nebo ne, dokonce ani družce by nebylo dovoleno pokoušet svého alfu tak, jak to dělala ona.

Grant, Shane, má sestra Jade a její druh Kurt vycítili nebezpečí vnímané ve zdech Adrianiny ložnice, vešli dovnitř a pohlédli na nás dva.

„Adriano, navrhuji, abychom se šli projít,“ řekl Grant a objal ji paží kolem ramen. Zmateně se zamračila, pak přikývla a udělala krok vzad. Její oči si mě měřily od hlavy až k patě, jako by čekala, jak zareaguji, ale to jsem neměl v úmyslu, alespoň zatím ne.

Zamířila ke dveřím a pokusila se mě obejít, ale já ji popadl za paži a stiskl ji, až sebou trhla. „Jestli ještě někdy překročíš svou mez, nezachrání tě ani tvoje schopnosti.“

Teplota její paže stoupla, když se mě pokusila popálit, ale já ji pevně držel a stisk jsem zesiloval, dokud jsem pod tou silou neuslyšel křupnutí její kosti. Z oka jí skanula slza, než jsem ji pustil; věděl jsem, že jsem kost nezlomil, ale síla mého stisku stačila na to, abych jí natrhl šlachy.

Přiložila si ruku na svou nyní pohmožděnou paži a vyšla ven za Grantem, který ji objal; ten muž ji táhl ke dveřím rychleji, než to dokázala zpracovat, aby se ujistil, že neudělá nebo neřekne nějakou hloupost. Všichni, kdo se dívali nebo poslouchali, ztuhli, a na vteřinu jsem doslova cítil to ticho, které v domě zavládlo.

Protočil jsem panenky a vyšel z jejího pokoje; bylo slyšet, jak jí zběsile buší srdce, a nemohl jsem si nevšimnout, že Krieger se probouzí ze své dosavadní otupělosti.

„Co je to s tebou?“ zeptal jsem se svého vlka, který začínal být neklidný.

„Ta dívka, něco na ní je,“ řekl Krieger a přinutil mě zmateně se zamračit.

„Téměř rok na mě nepromluvíš, a vteřinu poté, co se rozhodneš ozvat...“

„Myslím to vážně, přestaneš jí ubližovat.“

„Bude ji třeba zkrotit, aby se naučila respektovat svého alfu, pak se můžeme rozhodnout, co bude dál.“

***********************

Sešel jsem ze schodů na večeři a všiml si, že Adriana sedí v kuchyni. Oči upírala na hrnek ve svých rukou a na tváři měla mračný výraz. Při pohledu na její obvázanou paži mě píchlo u srdce a nemohl jsem si nevšimnout, že Krieger je z pohledu na její zranění celý nesvůj.

Beze slova jsem vešel do jídelny. Moje sestra Jade vstala ze židle ve vteřině, kdy na mě upřela zrak. Oči jí ztvrdly, když odcházela z jídelny, a nezapomněla do mě vyzývavě vrazit ramenem. Nenamáhal jsem se jí odpovědět, věděl jsem, že to dělá naschvál; tenhle večer jsem se s ní nehodlal dohadovat.

Grant, Shane a jejich družky Sierra a Daphne seděli u stolu. Oči měli upřené na své talíře. Ostatní členové smečky na tom byli stejně, i když jsem si nemohl nevšimnout, že místa mámy a táty jsou prázdná.

„Kde všichni jsou?“ zeptal jsem se a kývl směrem k prázdným židlím.

„Jade právě zjistila, že tvoji rodiče nezůstanou v sídle, většina šla na večeři ven, jiní povečeřeli, než se vrátili domů,“ řekl Grant a vyhýbal se mému pohledu. V odpověď jsem jen přikývl. Nehodlal jsem se rozčilovat nad tak dětinským chováním.

„Dejte jim vědět, že dnešní večer bude výjimkou a že to přejdu. Pokud by však někdo měl problém s jakýmkoliv mým rozhodnutím, postarám se o to, abych tu situaci řešil jinak,“ řekl jsem a vyšel z jídelny. Vešel jsem do kuchyně a našel Adrianu stále sedět ve stejné pozici, v jaké jsem ji předtím opustil.

„Alfo,“ řekla uctivě jedna ze služebných. Macy, která stála u dveří a čekala na cokoliv, co by Adriana mohla potřebovat, při pohledu na mou ženu zavrtěla hlavou. Věděla však moc dobře, že o tom nemá říct ani slovo.

Došel jsem k ní a posadil se po jejím boku, z čehož celá ztuhla. „Jsi v pořádku?“

„Co chceš tentokrát? Kterou kost se rozhodneš zlomit?“ zeptala se a odtáhla se ode mě. Vstala ze židle, sklenici s vodou nechala netknutou, a pod fousy zamumlala snůšku nadávek. Povzdechl jsem si, šel k ní a tentokrát jsem jí zabránil jít dál tím, že jsem jí obtočil paže kolem pasu.

Moje oči se však rozšířily, když jsem ucítil, jak mi tělem projel elektrický výboj, a navzdory sám sobě jsem se přinutil dát ruce pryč a zabodl do ní pohled. Otočila se ke mně, její zamračení bylo vidět na hony daleko, ale já se příliš soustředil na to, abych pochopil, co se právě stalo. Dlaň, která se setkala s mou pravou tváří, když mi Adriana vlepila facku, mě vytrhla z mého náhlého omámení. Překvapením jsem vyvalil oči a zjistil jsem, že mě Adriana probodává pohledem.

„Opovaž se na mě ještě někdy sáhnout, Rykere Vanci, nebo přísahám...“

Zavrčel jsem na ni, ale ona jen posměšně protočila panenky. „Vrč si jak chceš, alfo, řekla jsem to už před chvílí a řeknu to znovu. Jsi JEJICH alfa, ne můj.“

Otočila se a šla nahoru po schodech, zády ke mně, a mnula si pohmožděnou paži. Zvažoval jsem, jestli jít za ní, ale nakonec jsem se rozhodl, že ne. Na jeden den toho na nás dva bylo až moc a upřímně řečeno, po tak dlouhém dni jsem si potřeboval odpočinout.

Proto jsem nad sebou zavrtěl hlavou. Vyšel jsem po schodech do svého pokoje a ignoroval vykulené oči členů smečky, kteří před pár minutami zahlédli, jak mi Adriana dává facku. Ne že by jim do toho něco bylo, ale alfu respektoval KAŽDÝ člen smečky. Zdálo se však, že Adriana bude ve všem zvláštní případ.

„Mimochodem, byl jsi to ty, kdo s tím začal,“ řekl Krieger, což mě přinutilo se zamračit.

„Na čí jsi straně?“ obořil jsem se na svého vlka. „Pokud vím, tak jsi MŮJ vlk.“

„To jistě jsem, ale to neznamená, že schvaluji všechno, co děláš, a jako tvůj vlk jsem ti přece říkal, abys své dívce neubližoval. Ty ses však rozhodl to ignorovat,“ řekl Krieger a donutil mě protočit panenky. Promnul jsem si kořen nosu, pak jsem vešel do své ložnice a zabouchl za sebou dveře.

Moje mysl se vrátila k onomu výboji, který jsem před chvílí ucítil.

Co se to se mnou dělo?