Ryker:

Musel jsem se přinutit k hlubokému nádechu, když jsem si připomněl, že to nebyla nic víc než vzpomínka a sen.

Můj bratr umírající v mém náručí právě ve chvíli, kdy se mu začal vracet rozum… to byl obraz, který mi v mysli uvízl na velmi dlouhou dobu. A prožívat tu samou bolest znovu, z toho jsem se cítil naprosto bezmocný.

Ten muž pravděpodobně zemře, jen jsem tentokrát nevěděl, jaké to bude