VIKTOR ze mě nespouští oči od chvíle, kdy jsem se posadila na jednu z barových stoliček u kuchyňské linky a začala jíst polévku, kterou mi Martha připravila. Jeho pohled sleduje každý můj pohyb, vnímá každé sebemenší gesto, jako hladový predátor sledující svou příští kořist. Těžko se mi polyká, a není to kvůli tomu, jak je ta polévka horká, ale protože se nemůžu zbavit toho neznámého pocitu, který