SMEČKA LUNÁRNÍHO ICHORU.

Už je to tak dávno, co jsem to jméno slyšela. Od smrti mých rodičů jsem své kořeny odřízla. Opustila jsem své město, sbalila si věci a nastěhovala se k tetě, jediné rodině, která mi na tomto světě zřejmě zbyla. Nic jsem jim neřekla. S nikým z nich jsem se nesešla, protože jsem věděla, že bych slyšela jen pořád dokola to samé. Říkali by mi jen to, co bych chtěla slyšet, a u