OVLÁDÁM emoce ve své tváři, jak nejlépe dovedu, i když nemůžu popřít, že jsem se právě dozvěděla několik obzvlášť zajímavých faktů o svém vlastním otci. To mě nutí pochybovat o všem ještě víc. Vím, že bych se ho na to nemohla zeptat. Už tu není. A ještě víc mě frustruje vědomí, že nemám nikoho, komu bych stoprocentně věřila. Vím, že mám tetu, ale věřím jí asi tak jako každému jinému. Její slova by