Lyanna už nemohla v klidu sedět, ani si užívat večírek, když se jí Corbin neustále vyhýbal jako moru. Vymýšlel si ty nejnesmyslnější výmluvy, jen aby s ní nebyl o samotě, a ignoroval všechny její otázky, proč se od ní distancuje.

Od té doby, co se vrátil do smečky, se od něj nedočkala objetí, polibku, ani sebemenšího vysvětlení jeho chování. Lyanna mu nemohla ani pořádně pogratulovat a říct mu, jak je šťastná, že se vrátil.

Nemohla se dožadovat jeho pozornosti, protože na hlavním nádvoří byli obklopeni tolika lidmi, zatímco ta žena, která s Corbinem ráno přijela, zůstávala v jeho ložnici. Co to mělo znamenat? Luna Rowena ani alfa Garrick jí nic neřekli, jen opakovali: Promluvíme si o tom po večírku.

Pravděpodobně v ní mluvila jen paranoia, ale neustále měla pocit, že se na ni ostatní bojovníci, kteří byli s Corbinem ve válce, dívají s lítostí.

A po dlouhých hodinách trýznivého čekání, kdy byla Lyanna napjatá jako struna, se konečně všichni posadili v alfově pracovně.

Lyanna seděla vedle luny Roweny. Ta ji pevně držela za ruku a v očích měla slzy, které se neustále draly ven. Proč plakala?

„Co se to tu děje? Co víte vy a já ne? Kdo je ta žena?“ Na všechny Lyanniny otázky odpovídalo ticho.

„Počkejme, až přijde Corbin, ten všechno vysvětlí,“ řekl nakonec alfa Garrick. Protože se Lyanna nemohla postavit alfovi, přestala se vyptávat.

Čekali dalších patnáct minut v tichu, dokud do pracovny nevstoupil Corbin s „ní“, s tou ženou z rána. Šli spolu a ten pohled byl Lyanně velmi nepříjemný. Cítila zlé znamení toho, co se má stát, ale stále to v sobě popírala.

Nebylo možné, aby jí Corbin něco takového udělal. Byli osudoví druzi, bylo jim souzeno být spolu. Někde tady musí jít o nedorozumění.

A on se posadil, přímo vedle té ženy, a stále se snažil vyhnout jejímu pohledu. Jak mohl tento muž bez bázně útočit na nepřítele, ale nenašel v sobě odvahu se na ni ani podívat?

„Matko, otče,“ promluvil Corbin poté, co si odkašlal. Vypadal velmi nervózně a sepnul ruce k sobě. Jeho starý zvyk. „Žena, o které jsem se zmínil v dopise, Zira.“ Pohlédl na ženu sedící po jeho boku a znovu si odkašlal. „Přijmu ji za svou vyvolenou družku.“

O Lyanně nepadla ani zmínka. Seděla tam jako opařená, zatímco ji luna Rowena stále držela za ruce, jako by se ji snažila udržet pohromadě před tím, co mělo následovat.

„A co já?“ zeptala se Lyanna. „Čím jsem pro tebe teď? Proč mi to děláš? Kdo je ta dívka?“ Lyanna si nemohla pomoct a vychrlila všechny otázky, které se jí honily hlavou. Tělo se jí třáslo, když se před jejíma očima naplnila ta nejhorší možnost.

Corbin se zhluboka nadechl, zvedl hlavu a poprvé od svého návratu se Lyanně podíval do očí. Viděla v nich však jen muže utápějícího se ve vlastní vině a hanbě, který se snaží najít ospravedlnění pro své činy.

„Co se to tu vlastně děje?“ zeptala se Lyanna znovu, ale ozvěna jejího hlasu v místnosti zněla tak prázdně a beznadějně.

Corbinův stisk na jeho druhé ruce zesílil, jak se snažil najít odvahu jí to říct, ale dřív, než stačil cokoli vysvětlit, promluvila ta dívka jménem Zira.

„Ty musíš být Lyanna,“ řekla Zira. „Je mi líto, že to pro tebe dopadlo takhle, nechtěli jsme, aby se to stalo, ale Corbin se teď k tomu musí postavit čelem a převzít zodpovědnost.“

„Jakou zodpovědnost máš na mysli?“ Lyanna cítila, jak ruka luny Roweny v jejím sevření ztuhla, když začala tiše vzlykat. V tu chvíli věděla, že se její nejhorší noční můra stala skutečností.

Corbin semkl rty do úzké linky a znovu se vyhnul jejímu pohledu, takže za něj promluvila ta dívka.

„Čekám s alfou jeho první dítě,“ řekla Zira. „Mrzí mě, že se to dozvídáš takhle.“ Omlouvala se jí, ale neznělo to ani trochu upřímně.

Lyanna instinktivně sklouzla pohledem k jejímu břichu. Zatím na ní nebylo nic vidět, takže byla pravděpodobně teprve v raném stádiu těhotenství. To znamenalo, že ji obšťastňoval ve stejné době, kdy psal Lyanně ty sladké milostné dopisy o tom, jak moc ji miluje a jak se nemůže dočkat dne, kdy se znovu shledají.

Lyanna už to nemohla dál snášet. Nechtěla se před těmito lidmi psychicky zhroutit. Byli tak opovrženíhodní, a co víc…

„Jak dlouho o tom víte?“ zeptala se tentokrát Lyanna alfy Garricka a luny Roweny, která v tu chvíli už plakala.

„Dva měsíce,“ odpověděl alfa Garrick.

Takže to před ní dva měsíce tajili a předstírali, že se nic neděje?

Lyanna už to nevydržela, vytrhla ruce luně Roweně a vstala. Bez slova se vyřítila ke dveřím, ale zaslechla, jak Corbin volá její jméno a běží za ní.

„Lyanno!“ Corbin ji dostihl na chodbě a otočil ji k sobě. „Nebuď taková, můžeme si o tom promluvit.“

„O čem ještě chceš mluvit?!“ měla nesmírnou chuť mu dát facku. „Oplodnil jsi jinou ženu!“

„To byl omyl! Nebyla jsi tam a já byl osamělý!“ zvýšil hlas i Corbin.

Lyanna na druhou stranu nemohla uvěřit tomu, co právě slyšela. To je ta nejlepší výmluva, jakou jí dokázal dát? „To jsi čekal, že půjdu na frontu, abych ti zahřívala postel?“